„Hromadu“ informací o tomto sportu najdete na webu Sdružení moravskoslezského coursingu Garret Šumící Křídla
Farao Šumící Křídla
Asta
Bloxi
3. KLUBOVÝ ZÁVOD MSC 24. 07. 2010
Od rána u nás lilo, tak jsem se obávala, že dojde k zrušení tohoto závodu. Zavolala jsem tedy organizátorce Barče, ale ta mě uklidnila, že v Jamném jen mží. A tak jsem naložila Terezku, Faraa, Bloxi a Astu a hurá na cestu. V Jamném nás čekala nová dráha a krásné zázemí statku. Závod začal dle plánu v deset hodin. Z komanda přišla na řadu první Bloxinka, která běžela s Viky. Start vypadal nadějně, dokonce Bloxi střapec dohonila a jak ho chtěla ulovit, dostala přes tlamu. No to je jasný, že si musela běžet postěžovat paničce :o) Díky motorce běhy rychle odsýpaly a tak než jsem Bloxi vychodila, už šel na řadu Faraonek. Ten běžel s Abinkou - měla jsem velké obavy, že jí nebude stačit, ale nebylo tomu tak. Farao s Abinkou skvěle spolupracoval, takže na tento běh byla radost pohledět. Po Faraovi šla na řadu Astička, která běžela s dalmatinkou Azinkou, která běhá opravdu nádherně. Měla jsem z tohoto běhu obavy, ale zbytečně. Holky běžely fantasticky a v cíli se o střapec podělily. Následovala krátká přestávka a hurá na druhé kolo. V něm běžela Bloxi s Abinkou. Na startu Bloxi poprvé šílela, že vidí střapec. Po vypuštění vystřelila a předvedla fantastický běh, který byl oceněn 99 body (ze 100 možných)!!! Součet bodů stačil "jen" na 4. místo, ale přesto jsem z toho měla největší radost. Faraonek běžel v druhém kole s Astinou a oba předvedli super běh, čím si Farao zajistil krásné 2. místo a Asta 1. místo. Třešinkou na dortu pak bylo absolutní vítězství Astiny v kategorii psů bez PP. Unavení, ale spokojení jsme se vydali na cestu zpět. Díky moc všem za super přátelskou atmosféru a MSC za organizaci!!!
LEOPARDÍ COURSINGOVÝ SPECIÁL 08. 05. 2010
Na tento coursingový víkend jsem se obzvlášť těšila. Věci jsem zabalila už ve čtvrtek, v pátek jsem skončila dřív v práci, vyzvedla Evičku, Terezku, pesany a hurá do Slavětína. Cestou jsme se zastavili na pískovně, kde jsme se prošli a krásně osvěžili. Po příjezdu do Slavětína jsme se ubytovali, navečeři a užili si fajn večer s přáteli u grilu. V sobotu ráno příjížděli další leopardi a jejich páníčci. Celkem jsme napočítali (snad správně) 32 leopardů!!! Přestože velká část závodníků zkoušela coursing poprvé, bylo se na co dívat ;o) Sobotní večer jsme zasvětili naší oblíbené hře aktivity - opět bylo velmi veselo, ale to se nedá slovy popsat - kdo hrál, ten ví :oD V neděli probíhal 2. klubový závod, kde si konečně zaběhala Asta. Ve svém prvním běhu opět pobavila publikum, když vyběhla v protisměru a killovala jednu kuželku za druhou a jako třešničku na dortu prapor na startu :oD Ještě víc jsem pak pobavila publikum já saltem, které jsem "vystřihla" díky Sannymu nečekanému útoku na střapec. Moc ráda jsem poznala "leopardí nováčky", stejně tak ráda jsem viděla "leopardí staré známé". Díky moc všem (i neleopardím lidem) za super atmosféru! Bylo krásné vidět spokojené pesany i páníčky i bez ohledu na to, jak se umístili. Ještě Terezce a Evičce - "holky moje zlatý děkuju za pomoc!" Fotky: od Terezky.
1. KLUBOVÝ ZÁVOD MSC 08. 05. 2010
V sobotu ráno jsem v sestavě já, Lucka, Jack, Sanny, Bloxi a Asta vyrazili nejprve na krátkou procházku, z které se po pár metrech stal spíše "výběh" po lese na Hluboké. Pak jsme se naložili do auta a vyrazili jsme do Slavětína u Slavonic, kde se konal 1. klubový závod MSC. Na místo konání závodu jsme dorazili brzo, tak jsme se šli ještě projít a pozdravit se s našimi přáteli. Pak ještě vyřídit přejímku a závody začali. V prvním běhu běžela Bloxi s Abinkou a Fíbí. Bohužel Bloxi vylekal fandící páníček Fíbí a po odstartování se zastavila a nechápala, co se děje. Když zjistila, že ji nevolám já, pokračovala, ale ztrátu už nedohnala :o( Astička v prvním běhu běžela proti RR - měla jsem obavy, že mu nebude stíhat, když byla proti němu táááák malinká. Hned na startu Asta ukázala, že na velikosti nezáleží a ujala se vedení. Bohužel tím, že "přepálila" start tak v závěru už nestíhala. Sanník běžel nejen s krásnou, ale hlavně rychlou dalmatinkou Azinkou. Abychom to měli kompletní, tak na Sannyho přišla potřeba :o( Přestože všichni členové komanda svůj běh měli pokažený, naše nálada se nekazila. Atmosféra tohoto závodu byla úžasně přátelská, natahování probíhalo bez dohadů, hladce... Jak bylo první kolo pokažené, tak bylo druhé vydařené. Bloxi začala projevovat zájem o střapec a její běh se sestřičkou Abinkou byl vážně moc hezký. Asta běžela se Sannym a ještě se zkušenou závodnicí Vicky. Ta svou zkušenost projevila hned na startu a vydala se střapci naproti z druhé strany, uběhla kousek a mazaně číhala na kořist. Sanny s Astou se nenechali strhnout a běželi dle svého. Trochu jsem se obávala cíle, protože Vicky byla první v killu, ale na povel paničky střapec pustila a tak do něj mohla vlítnout Astina a vše se obešlo bez komplikací. Přejeli jsme autem do areálu, kde už bylo připraveno vyhlášení se spoustou nádherných cen od sponzorů. A jak jsme dopadli? Bloxi - 3. místo, Sanny - 3. místo a Asta - 1. místo. Spokojení, příjemně unavení jsme se vydali na zpáteční cestu. Moc děkuji týmu MSC za super závod, všem účastníkům za krásnou atmosféru a v nepodlední řadě Lucce za pomoc s komandem!!! Mix fotek leopardí party (včetně naší Astiny) od Psa Jíry, Iva a Lucky najdete zde.
VÁNOČNÍ NEOFICIÁLNÍ ZÁVOD V PÍSKU 27.12. 2009
Po svátkách vánočních jsme se s celým komandem a s mnoha přáteli (pomocníky) vydali na tento závod pořádaný MSC u Písku. Protože to byl závod neoficiální, mohlo se zúčastnit spoustu našich přátel, z nich většina běžela coursing poprvé. Tato akce přepisuje dějiny, neboť leopardi zde byli nejpočetnějším plemenem! Závody odstartovala kategorie "baby", kde nás reprezentovala Bloxi. Ta zatím ještě není správným coursingovým nadšencem, takže se v prvním běhu nechala rozhodit střapcem, který jí proběh mezi nohama a v druhém pak neběžící slečnou vlkodava. Rodinnou čest naštěstí zachránila sestřička Abinka, která vybojovala nádherné první místo této kategorie. Další kategorií byli "nechrti velcí", kde startoval Sanny a Farao. Přestože oba kluci běželi podle nás nádherně, obsadil Farao třetí místo a Sanny až místo sedmé. Asta startovala v kategorii "nechrti malí", kde byla obrovská konkurence. Ačkoliv běžela nádherně a killovala bezkonkurenčně obsadila bramborové, čtvrté místo. Přestože jsme nezazářili, moc jsme si to užili a děkujeme moc MSC za organizaci a našim přátelům za super atmosféru!!!
TRÉNINK S BCC 28. 9. 2009
Využít státní svátek k naplánování tréninku byl super nápad, protože se nám to nekrylo s jinou akcí. Jeli jsme v kompletní sestavě a celkem bylo k vidění 8 leopardů! Při našem příchodu asi všichni pochopili, proč se nám říká "komando" :oD Všichni strakáči se pořádně těšili a dávali to hlasitě najevo. Vyzkoušeli jsme běhy párové i sólové, Bloxi běžela poprvé celou trať a byla moc šikovná. Díky za super trénink celému týmu BCC. Fotek leopardů z tohoto tréninku zde.
COURSING CAMP 3. - 7. 8. 2009
Na coursing camp jsme se přihlásili na poslední chvíli a měli jsme jet ve složení: já, Evík (sestřenka), Sanny, Asta a Bloxi. Jenže Sanny kvůli poranění jet nemohl a tak roli ochránce dostal Farao. V pondělí jsme museli ještě se Sannym na kontrolu, pak zbalit pejsky a hurá do Slavonic, kde jsme měli sraz s Ilčou a Jackem. Společně jsme pak dorazili do Slavětína, ubytovali se a my vyrazili hned na obrany. První šla zkušená Astina a potom jsem vzala i Bloxi, aby si pohrála. Faraa jsem nevzala po špatné zkušenosti z poslední akce. Po obranách jsme se posilnili večeří, vyvenčili celé komando a zúčastnili jsme se přednášky o agility. Úterní ráno nás nepříjemně překvapilo, protože bylo uplakané. Hned mi bylo jasné, že se dopolední coursing konat nebude. A myslela jsem si to dobře :o( Místo coursingu byly obrany. Opět jsem vzala Astinu, Bloxi a po dohodě s figurantem Romanem Brostíkem jsem došla i pro Faraa. V prvním kole byl Farao velmi nejistý... v druhém kole jako by to byl jiný pes - byl si jistý, krásně držel a užíval si hru s figurantem. Bohužel v tu chvíli se nám vybil foťák a zrovna tuhle úžasnou proměnu nemáme zdokumentovanou :o( Po obědě jsme vyrazili na prohlídku samorostů. Na tento výlet jsme vzali jen Bloxi a zbytek odpočíval. Naštěstí se počasí umoudřilo a po návratu z výletu se běhal coursing. Ve středu jsme si zkusili agility. Nejdřív jsme se učili slalom, pak skočky a nakonec tunel. Astina i Farao zkoušeli agility poprvé a byli moooc šikovní. Farao vynikal v tunelu, Astina zas na skočkách. Moc jsme si tenhle trénink užili :o) Po obědě jsme s ostatními vyrazili na návštěvu pohraničního opevnění Řopíky. Byli jsme tam už vloni a moc se nám tam líbilo, tak jsme si to zopakovali. Po výletě jsem se domluvila na focení pejsků s mistrem Psem Jírou. První se fotila Astina, pak Farao a nakonec Bloxi. Focení bylo moc příjemné a myslím, že se můžeme těšit na opravdu krásné snímky!!! Po večeři přijela výcvikářka Verča Otýpková - nahnala nás na plac a učila házet frisbee - no bylo to hooodně veselé :oD Po dlouhém tréninku páníčků přišli na řadu pejskové. Já se dostala na plac s Astinou až za tmy a bohužel to s její obrovskou chutí zabít to podivné kulaté moc nešlo :o( Trénink byl ukončen, přesunuli jsme se do klubovny, kde nám Verča moc zajímavě povykládala o Dogfrisbee. Čtvrtek jsme začali coursingovým tréninkem. Tentokrát vyšlo super počasí a všichni si krásně zaběhali. Po obědě jsme šli na závěrečné obrany. Asta byla opět moc šikovná, ale Bloxi vyděsila vosa (což se po nedávném zážitku není čemu divit) a zájem o obrany byl fuč. Faraa už jsem nechala odpočívat, protože se mi zdálo, že už je toho na něj moc. Tréninku dogfrisbee už jsme se nezúčastnili - všichni jsme potřebovali už odpočinek. Večer jsme opět poseděli v klubovně a příjemně pokecali. V pátek jsme po snídani uklidili pokoj, předali ho, došli na procházku a vydali jsme se na cestu domů. Díky moc celému organizačnímu týmu a všem zúčastněným. Byla to pro nás pohádková dovolená a moc jsme si to s váma užili!!!
TRÉNINK V PŘEDKLÁŠTEŘÍ 24. 5. 2009
Konečně se nám podařilo přihlásit na trénink coursingu a hned jsme byli u testování nové dráhy Brněnského coursingu clubu na lanovce Klínek v Předklášteří. Dráha byla náročná - start do ostrého kopce, ale Astu ani Sannyho to nerozhodilo a oba běželi moc hezky. Při čekání na další běh jsme s Bloxi obcházeli pejsky a seznamovali se. Díky moc za super nedělní den pořadatelům i všem zúčastněným! Krásné fotky z akce najdete u Katky od Larušky.
SILVESTR 2008 28. 12. 2008 - 1. 1. 2009
28mého jsme s celou naší smečkou a s přáteli vyrazili do Jeseníků, kde jsme plánovali strávit Silvestr s MSC. Po cca 4 hodinách jsme dojeli do Moravského Berouna a našli jsme náš penzion Gizita. Nejdříve jsme se zaregistrovali, zaplatili a potom jsme se dali do vynášení věcí z aut. Ještě teď se směju při vzpomínce na Janču od Ginky, která stěhovala až dlouho do noci - prý jsou s Jardou připraveni na vše :o) Povečeřeli jsme společně a šli na kutě. 29tého jsme vstávali brzo, abychom vyvenčili pejsky, nasnídali se a odjeli na coursing do Rudné. První běh běžela Astina s RR, Sanny s piťandou Freyou a Farao s boxerkou. Po každém běhu jsme pesany nechali pořádně projít a museli jsme čekat na druhé kolo. To běžel Sanny s Astou a Faraonek si dal sólo běh. Já ho bohužel neviděla, ale prý běžel nádherně. Možná tušil, že to může být jeho poslední běh a tak do toho dal celé své leopardí srdce. Po coursingu jsme si zajeli na super obídek do Penzionu, kde jsme bydleli v létě a pak jsme si dali "dvacet" v autech, abychom ve dvě byli připraveni na vycházku na Mechová jezírka. Okolí Mechových jezírek je nádherné, vycházka to byla fajn, jen škoda, že brzo byla tma a tak byla krátká. Na vycházku nešel Farao, protože se nám nezdal být fit. Po návratu z vycházky jsme si potvrdili, že není vše v pořádku a jeli jsme na veterinu do Bruntálu, kde nám paní doktorka řekla, že slyší šelest na srdíčku a předepsala Faraovi léky. První dostal hned po příjezdu na penzion - byly proti bolesti a po cca hodině bylo vidět, že se Faraovi hodně ulevilo... přesto v noci dýchal hrozně a my se oba budili, abychom ho kontrolovali. Ráno (30tého) už vypadal o hodně lépe. Přesto šel s Jindrou jen na krátkou procházku a šup na lůžko. Zatímco Asta se Sannym s náma jeli do Rudné, kde Astu čekaly obrany. Kdo vyzkoušel figuranta ví, že je to vždy super zážitek! Po prvním kole jsme šli se Sannym běhat na pole a pak hurá na kolo druhé. Krásné fotečky z obran máme od kamarádky Evky - viz. fotogalerie. Po obranách jsme se vrátili na penzion, odkud jsme po obídku a odpočinku vyrazili na cca dvouhodinovou procházku po okolí i s Ginkou a spol. 31vého byl na programu opět cousing. Od rána svítilo sluníčko, takže to bylo moc fajn! Mezi běhama jsem poznala super stafbulíky a jejich sympatickou paničku Míšu, parádně pokecala s Evkou od Amonka a Niobe a dalšíma fajn lidičkama, a tak nám to rychle uteklo. Po návratu na penzion opět následoval obídek, odpočinek u hazardních her (kostky :o) a odpoledne opět procházka. Tentokrát ve složení já, Sanny, Asta, Fany a Martina. Procházka opět krásná a dlouhá. Večer jsme usedli do hospůdky, povídali, hráli člověče a kostky... připili si na rok 2009 a utíkali jsme na pokoj za pesanama, abychom s nima přečkali ohňostroj - naštěstí to všichni brali v poho. První den v roce jsme po snídani vyvenčili pejsky, pobalili věci a jeli jsme domů. Moc děkuju Barče a spol. za organizaci tohodle super Silvestra a vůbec za všechny akce, co pro nás a další fajn pejskaře pořádají!!! Také děkuji Majce, Evce a páníčkům od krásné stafordky za informace o "srdíčkářích", které mě uklidnily... a v neposlední řadě manželovi Jindrovi a přátelům: Martina, Janča, Kuba, Fany, Jarda a Jarda2 za fajn dny!!! >>>Pár našich fotek z pobytu.<<< >>>Fotky z obran - moc díky Evko!!!<<<
MISTROVSTVÍ SLEZSKA 20. září 2008
V pátek 19. září jsem si vypůjčila auto, pomocnici sestřenku Evku a naložila Sanníka s Astou. Společně jsme se vydali na cestu do Maref u Bučovic, kde jsme měli v útulku Tibet první zastávku. Konečně jsem tak poznala osobně Bětku a Jirku - majitele útulku, pomazlili jsme pejsky, rozdali jim piškotky a pak se šli podívat na kočičky. V neposlední řadě jsme předali pytel odstřižků koberců, které snad útulek uplatní. Z útulku jsme se vydali do České Vsi, kde jsme měli domluvené ubytování v Penzionu Šafrán. Na místo jsme dorazili kolem jedenácté večer a protože pršelo, nechali jsme pesany vyčůrat a zalezli jsme do pelíšků. Asta opět předvedla vítací rituál s postelí - to byste museli vidět na vlastní oči, a pak usnula v mé náruči, Sanník u Evky. Byla jsem tak unavená, žei já hned usnula. Jenže Astička si asi tak 5x za noc vzpomněla, že nám musí říct, jak moc nás miluje a je šťastná. Ptáte se jak? No prostě se probrala a začala nám zběsile olizovat obličeje - byla sladká a zároveň na zabití :o) Ráno jsme se probudili do deště a nálada padla pod bod mrazu. Vyvenčily jsme pesany, naložily je do auta a šly se nasnídat. Potom jsme se přesunuli na Ranč Orel, kde nás uvítala Barča. Jako vždy v jednom kole, přesto usměvavá a milá. Potěšila nás, že přejímka probíhá a že se udělá maximum pro to, aby se běhání uskutečnilo. A taky tak bylo. Přestože celý den "mrholilo" stihly se v rekordním čase uskutečnit oba běhy. Obrovský dík patří všem u navijáku, spojkám, Barče, rozhodčím... prostě všem, nerada bych na někoho zapomněla. Astička běžela hned první běh s profíkem Trinčou, která předvedla úžasný výkon, ačkoliv běžela prvě po úraze. Holky nás navíc překvapily při kilu - kilovaly obě a přitom na sebe ani nevrkly. Prokázaly tak 100% nadšení pro střapeček. Sanník běžel s labradorem - kluci na sebe trošku vrkli, ale přesto jsem byla příjemně překvapená. U Sannyho se akorát projevila "vyčůranost" a dle mého si nadbíhal zbytečně moc. Druhý běh běžela Asta opět s Trinčou a zas to holky zaběhly nádherně! Sanník běžel s puntíkáčkem Ričím a krásnou ovčandou. Opět to ale pořádně šidil :o) Ani tentokrát v kilu nebyl problém a mě se ulevilo. Pesany jsme vysušily s Evkou ručníkama a daly je odpočívat do auta. Samy jsme se pak šly sušit a daly si výborný obídek. Po něm už následovalo vyhlášení: Asta - Mistr Slezska 2008 Sanny - Mistr Slezska 2008 Během dne probíhala sbírka věcí a korunek pro útulek Tibet, za což chci všem moc poděkovat!!! Podařilo se totiž vybrat krásných 1.450,- Kč a spoustu věciček. Všechno jsme naložily a opět se vydaly do Tibetu. Bětka s Jirkou byli na umisťovací výstavě Sen zvířat a tak jsme vše předaly sestře, která měla ten den všechny svěřence na starosti. Ta byla moc překvapená, co jsme všechno dovezly a i ona vám všem za jejich svěřence děkuje!
COURSING CAMP 2. - 10. srpna 2008
Coursing camp nebo-li aktivní dovolená s naší smečkou - začal 2. srpna neoblíbeným balením (a že balit pro 2 lidi a 3 psy je fuška) a cestou do Malé Morávky, kde jsme v 11 hod večer bez problémů našli penzion Pod Kapličkou a ubytovali jsme se. Na jednom pokoji já, Jindra, Faraonek a Astík + na druhém bratránek Kuba a Sanník. V neděli dopoledne byl na programu první coursingový trénink, který se konal na louce v Rudné pod Pradědem - blízko penzionu Harmonie, kde bydleli ostatní účastníci campu. Po dlouhé době naši pesani viděli střapec a tím začalo zas velké coursingové šílenství. Kluci běželi spolu, Asta jeden běh sólo a druhý s parťačkou piťandou Arwenkou. Při tomto běhu se bohužel ztratil střapec ve vysoké trávě a Asta šla prudit na Arwen. Možná jí chtěla vyprovokovat k jiné lumpárně, možná na ni držkovala, kam ten střapec schovala... to ví jen holky... každopádně to nebylo nic ostrého. Po coursingu jsme jeli zpět na penzion, kde jsme se naobědvali a po té všichni "vytuhli" na jednom pokoji a probudili se až v šest hodin. Bohužel jsme zaspali obrany, za což se moc omlouváme a stydíme se. Po té šesté jsme dali s Kubou, Sannym a Astou procházku po okolí, zatímco Farao s páníčkem ještě dospávali. Na pondělí byl naplánován trojboj, na který jsme se moc těšili. Ještě ráno to ale vypadalo, že se nezúčastníme, neboť jsme do auta už kolo nenacpali a v okolí jsme žádnou půjčovnu nenašli. Naštěstí nám pomohla "půjčovna Katka" - správně tedy Katka, panička Larušky. A tak jsme ve složení Kuba+Sanny, Jindra+Farao, já+Asta čekali, co bude. První byl běh - ženy měly mít 2 km, muži 4 km, ale nakonec to bylo o něco méně. Druhou částí bylo již zmiňované kolo, kde Sanny zaběhl super čas, ale "odnesl" to sedřenýma tlapkama, které rychle ošetřila Barča... a opět se připletla "půjčovna Katka" - tentokrát s botičkou :o) Třetí přišly na řadu agility, které už moc pořadím nezamíchaly, ale nejvíc jsme se u nich nasmáli. A jak jsme dopadli? To se dočtete na konci :o) V úterý ráno jsme zjistili, že Sanníkovo stav není vůbec pěkný - zřejmě se k tlapkám přidalo ještě něco se svalama. Tak Sanny celý den prospal a nechal se vždy jen odnést ven na trávu na vyvenčení. Pohled na utrápeného Sannyho mi rval srdíčko, ale doufala jsem, že odpočinek pomůže. Aby toho nebylo málo, nedařilo se nám nastartovat auto. Když se to konečně povedlo, rozhodl se Jindra, že ho rychle odveze domu. Sebou si vzal maroda. Já s Kubou, Faraem a Astou vyrazila na obrany. Farao už jednou obrany zkoušel, ale bylo to v pískové aréně a moc mu ten písek nechutnal. Pro Astu to byla premiéra. V prvním kole byl Faraonek takový odtažitý, to Asta na to šla s chutí pitbulí. V druhém kole už byl Faraonek o hodně šikovnější :o) Po obranách nás Katka s Davidem vzali na penzion, za což ještě jednou moc děkujem. Pesani opočinuli a my se výborně nabaštili. Pak jsme jeli zpět k Harmonii na další coursingový trénink. Protože jsme neměli náhubky, běhal Faraonek s Astou. Na středu byl plánován výlet na Praděd, na který se těšil hlavně Jindra. Sanník od něj dostal nové botky, tak už byl schopen obejít penzion, ale pak utíkal zpět na pokoj a lenošil s Kubou. Zbytek tedy vyrazil k Harmonii, kde jsme se napojili do kolony aut a vyjeli. Z parkoviště jsme se vydali na trasu. Cca po 1 km jsme uviděli v dálce Praděd a tu Jindra pochopil, že něco nehraje. Na Harmonii se odhlasovala změna trasy, ale my to nevěděli. Chvíli jsme byli zklamaní, ale to brzo přešlo. Vycházka byla krásnou krajinou a pejskové spokojení, tak jsme na Praděd už nemysleli. Po návratu do penzionu nás Sanny přivítal už o moc veselejší. Ve čtvrtek ráno byly plánované poslední obrany. Tentokrát jsem jela jen já s Astou, neb jsem nepřekecala žádnýho chlapa (dvounohýho) k vstávání. Na Astičce byl vidět zas velký pokrok a udělala mi obrovskou radost. Odpoledne opět coursing - Sanny se tvářil, že by už běžel, ale my ho radši ještě nechali odpočívat. Vzhledem k tomu, že se udělalo velké vedro a psi už měli za sebou pořádný kus práce, rozhodli jsme se, že dáme jen jeden běh. V pátek pak přišly závody v tahu, na které jsme se taky moc těšili. Sanníka jsme radši nechali odpočívat a soutěžili jsme tak s Astou a Faraem. Tahle soutěž byla hodně v duchu legračním - šlo hlavně o to, vyzkoušet něco nového. Faraonek s Astou ale nezklamali. Farao se probojoval do finále třech nejlepších, kde jsme se rozstřelu vzdali, neb se nám to zdálo už na něj moc náročný. Obsadili jsme tak krásné třetí místo za argentinkou od Natálky a jedním RR. Podle neoficiálních výsledků rozhodčího Davida naše malá Šťovka vybojovala místo čtvrté - i jí tedy patří náš velký obdiv. A prišel den předposlední - Mistrovství moravy. Ráno nás probudilo klepání dešťových kapek na okno a naše nálada tak padla pod bod mrazu. Na přejímku už nepršelo a tak po úvodním slovu začali první běhy. Na nás přišla řada cca po hodině od začátku. Nejdřív běžela Asta s Arwen, jejíž panička se bála útoku naší Šťovky a nenechala si ode mě vymluvit, že když se střapec neztratí (jakože se to na krásně upravené trati stát nemůže), Šťovka o Arwen neprojeví určitě ani zrnko zájmu. Což se také vyplnilo a tak se Monča mohla uklidnit. Krátce na to šlo na řadu kluci s "kanárkou" Cloe. Ačkoliv Cloe dostala náskok, kluci ji rychle dohnali a po té ji i utekli, což pro Cloe znamenalo velké zkrácení a doběhnutí ke střapečku, který už obsadili naši kluci. První kolo se podařilo odběhnout a všem spadl kámen ze srdce, že závody už nebudou zrušené. V jednu chvíli déšť nabral na síle, ale přehnalo se to a začalo tak druhé kolo. V něm běžela opět Asta s Arwen a navíc s australákem, jehož jméno si já, ostuda, nepamatuju. Arwen po prvním kole měla náskok jednoho bodu, tak byl souboj opravdu zajímavý. Astě se povedl start a cca v půli trati krásně vedla, tam ale přišla srážka s nadbíhající Arwen, která Astu hodně zpomalila. Přesto doběhla do cíle první a perfektně zakilovala. Její výkon byl úžasný a já byla zvědavá, jak tohle rozhodčí posoudí. Věděla jsem, že i Arwen běžela perfektně a tudíž to bude těsné. A nezpletla jsem se - holky dostaly za druhý běh stejný počet bodů a tudíž o jeden bod Arwen vyhrála titul Mistra Moravy (gratulujeme, běhy byly opravdu krásné a napínavé - díky) a Asta titul 1. vícemistr Moravy. Kluci běželi druhý běh jen spolu a byl to běh opravdu nádherný! Výsledek kluků byl ještě zajímavější. Faraonek se Sannym dostaly stejný počet bodů a o vítězi tak rozhodla skoková technika, kterou měl Sanník lepší, tudíž vybojoval titul Mistr Moravy a Faraonek se stal 1. vícemistrem Moravy. Coursing Camp předčil všechna má očekávání. Děkujeme Barče a spol. od MS COURSINGu za úžasnou dovolenou, super soutěže, organizaci toho všeho... prostě za vše. Potom všem lidičkám za super atmosféru, "půjčovně Katce" za vše půjčené, Davidovi za veselé historky... rádi jsme konečně poznaly holky Monču a Arwen a další super lidičky, fakt moc díky!!! Výsledky soutěží: Trojboj Asta - 3. místo Farao - 3. místo Sanny - 1. místo
O LEDNICKÝ POHÁR 8. května 2008
Dlouho jsem si přála navštívit tuto dráhu, neb jsem si myslela, že běhání v lednickém areálu musí být kouzelné. A nespletla jsem se. Dráha byla velice zajímavá a přestávky mezi běhy jsme vyplňovali procházkama po zahradě a Faraonek dokonce plaváním. Kluci běželi oba běhy spolu a musím říct, že jsou podle mého čím dál tím sehranější a je to opravdu pěkná podívaná. Astička běžela oba běhy sama. Při druhém bohužel nevybrala zatáčku, vlítla do vysoké trávy a než se vrátila na trať, střapeček jí utekl. Proto ji zaslouženě porazila teprve půl roční černá piťanda. Děkujeme všem za krásný den!
TRÉNINK 6. dubna 2008
Abychom byli pořádně připraveni na první letošní závod, vydali jsme se na další brněnský trénink. První běh běželi kluci spolu a Astička sólo. Zatímco oni pak odpočívali, my se šli posilnit obědem. Krátce po návratu z obědu jsme přišli zase na řadu a tentokrát jsme pustili všechny tři najednou. Kluci dostali pro jistotu náhubky, protože by byli určitě, jako všichni chlapi, schopní se kvůli krásné babě (a to Astička je) porvat. K žádné šarvátce nedošlo a ačkoliv je Asta o dost menší je klukům super soupeřem. Příjemně unavení jsme se rozloučili a vyrazili na cestu domů. Za super organizaci patří poděkování Janče a jejímu týmu, za krásné počasí asi někomu tam nahoře :o)
DIVOKÝ VÍKEND S MSC 15. - 16. března 2008
V sobotu ráno jsme naložili oba leopardí kluky a Astu a vydali se do Slavětína. Jak jsme se blížili k areálu, celé naše komando už vědělo, co se chystá. Na dráhu nás táhli smykem a po celou dobu hlasitým štěkáním dávali najevo, že to oni teď chtějí běžet. Asta v sobotu běžela licenční párové běhy a oba je splnila. V neděli ráno byl scénář stejný – vyvenčit, naložit se do auta, dojet do Slavětína a přežít další šílenství. Tentokrát Asta běžela jeden sólo a jeden párový běh. Opět nezklamala a tak se zní stala závodnice a může se těšit na svůj první závod. Závěrem chci moc poděkovat Barče a celému týmu za super běhání, Mel od Garyho za půjčení vodítka, Kubovi a Fanymu za asistenci a všem ostatním za příjemnou atmosféru.
VÍTÁNÍ ROKU 2008 17. února 2008
Tři dny jsme hlídali přihlášky na tento trénink. Moc jsme si přáli, aby to vyšlo a my mohli vyzkoušet Astičku. Naštěstí se podařilo, a tak jsme ráno vyjeli s celou smečkou do Brna. Místo konání jsme našli bez problémů a dokonce jsme stihli přejímku včas :o) Po přejímce jsme se vyvenčili, vzali věci a šli čekat k dráze. Opět šel jeden běh za druhým jako po másle, a tak jsme se pořádně ani nerozkoukali a už šli kluci na start. Bylo to super, je zase vidět běžet. Farao je teď v super kondici a spolupráce kluků prostě nemá chybu. Pomalu jsem začala být nervózní, co bude s Astičkou. Na druhou stranu jsem si při pohledu na kluky vychutnávala nepoblázněného pesana. Jednou za náma Janča přišla a zamávala ji před tlamičkou střapečkem a ona po něm chňapla, což bylo dobré znamení. A za chvíli už nás volali na start. Upozornila jsem je, že Asta nikdy neběžela, pozor, start a Asta vylítla za střapečkem jak profík. V závěru střapeček řádně zakilovala a vůbec se jí nelíbil pán, co jí ho vzal. A bylo po uživání nepoblázněného psa. Asta od té chvíle pořád sledovala dráhu a snažila se zas protlačit na start. V druhém kole opět běželi kluci spolu a Asta sólo. Ve třetím kole jsme pustili všechny tři najednou. Tady byla vidět zkušenost kluků a začátečnická poctivost Astičky. Po tomto běhu jsme ještě počkali na poslední běh Jacka, zatímco kluci už šli zatopit do auta. Astička si přetrhnutím kovového stahováku vyžádala čtvrtý běh s Jackem, čímž prokázala, že zapadá do smečky coursingových nadšenců :o)
PODZIMNÍ ZAJÍC 11. listopadu 2007
Stačilo ráno kouknout z okna a bylo nám jasné, že cesta do Brna nebude procházka růžovou zahradou. Venku totiž hustě sněžilo. Brzo se naše obavy potvrdily. Cestáři nestíhali a my tak i po dálnici nemohli jet rychleji než 70 km/hod. Pochopili jsme, že nemáme šanci přejímku stihnout a tak jsme zavolali Janče. Naštěstí jsme nebyli jediní, koho sníh trápil a Janča nám řekla, že můžeme dojet později. Naštěstí jsme nakonec v pořádku dojeli na dráhu, kde už byly závody v plném proudu. I tady velmi hustě chumelilo, což bylo důsledkem, že se chvíli po našem příjezdu zasekl naviják. Naštěstí se opět ukázalo, že jsme všichni podobní blázni a tak jsme "naběhli" na trať a ušlapávali a odhrnovali sníh. Jelikož jsme odvedli kvalitní prácí, do konce závodů naviják fungoval, jak měl. A Sanny tak mohl po chvíli vyzkoušet svůj první běh na sněhu. Nevím, jak jemu, ale mě se moc líbil :o) Sanny byl jedinej leopard, tak mohl hned dostat krásnou medaily, diplom, granulky a ňaminky a my jsme se mohli vydat na zpáteční cestu. Chci moc poděkovat hlavně týmu Coursing Brno, že v těchto extrémních podmínkách dokázal dovést tento závod do konce. Ale také všem páníčkům, že nelenili a pomohli při úpravách tratě i při tlačení aut. A v neposlední řadě manželovi Jindrovi, za bezpečný odvoz ;o)
PO ROCE NA STEJNÉM MÍSTĚ, SLAVĚTÍN U SLAVONIC 19. - 21. ŘÍJEN 2007
Hned v pátek byl na programu trénink, který byl ale kvůli tmě přeložen na sobotu. A tak jsme měli čas na klidné ubytování v Selském penzionu - tentokrát jel s náma ještě Jack se svými páníčky a taky dvě super holky Eliša a Besinka se svýma paničkama. V sobotu ráno jsme mohli navštívit Maříž a namalovat si vlastní hrnek, ale my jsme se raději vydali na výlet do Slavonického pevnostního areálu (viz. Výlety). Hned po návratu z výletu jsme začali běhat. První běh běžel Farao a Sanny spolu. Poté jsme zkusili pustit Jacka a ačkoliv jsem s ním běžela a celou cestu vysvětlovala, že nemá honit mě ale střapec (doporučuji kouknout na foto č. 32 - mluví za vše :o), bohužel nepochopil. Po zbytek víkendu běhal s našema klukama a pomalu jsme tak u něj mohli sledovat zlepšení. V malé přestávce mezi běhy jsme zatrénovali výstavnictví. Coursing nevyčerpá jen pejsky, ale i páníčky. Proto jsme nechali pesany odpočívat a zašli jsme se posilnit výbornou večeří. Chtěli jsme být připraveni na cokoliv, vždyť nás čekala stezka odvahy. Bohužel ale začalo pršet, tak jsme se odvážně přesunuli do pelíšků :,o( Naštěstí ráno již nepršelo a tak jsme mohli víkend zakončit dalšími tréninky. Děkujeme za unavení pejsků celému týmu MS coursingu ;o)
"RELAXAČNÍ" VÍKEND V HORÁCH S MISTROVSTVÍM SLEZSKA 27. - 30. ZÁŘÍ 2007
Myslím, že jsem tu už psala, že při zpáteční cestě z první víkendovky na Ranči mi Jindra řekl, že příště musíme jet zase. A tak jsme udělali vše pro to, abychom mohli 27. září opět vyrazit do Jeseníků. Tentokrát jsme cestovali ještě s Jindrovo rodiči. Cestou jsme se zastavili jednou na malou procházku. Bohužel začalo pršet a tak jsme s velkýma obavama dojeli na Ranč, kde jsme neviděli, že by se někdo v tomhle počasí chystal na horolezeckou stěnu. A protože jsem byla opět po noční, rozhodli jsme se, že se ubytujeme a budeme odpočívat na druhý den. Na pátek byl naplánován závod. K přejímce jsme dorazili se zpožděním, protože jsme frajersky čekali na ostatní u dráhy, takže Barčo a spol. -> ještě jednou se omlouváme. Po přejímce jsme se vrátili na dráhu a netrpělivě prohlíželi rozpis, s kým poběžíme a za jak dlouho. Bohužel opět začalo pršet a závody musely být zrušeny. Nenechali jsme si zkazit náladu a po malém odpočinku na Penzionu jsme se vydali na výlet. Šli jsme po modrém turistickém značení, které nás zavedlo nejprve na Čertovo Kameny a po malém osvěžení v hospůdce i na rozhlednu Zlaté Vrchy. Cesta byla úzká a hodně náročná, proto jsme na zpáteční cestu vybrali delší, ale méně náročnou trasu. Do večera jsme tak ušli okruh cca 10 km, kvůli tomu přišel bohužel Jindra o paintball. V sobotu dopoledne nás program zavedl do pískové arény na obrany. Nejprve jsme okoukli figuranta a rozhodli jsme se, že to zkusíme. Sanny už měl jednu malou zkoušku za sebou z léta, Farao zkoušel kousat poprvé. Ze začátku kluci vůbec nevěděli, co mají dělat, ale postupně se lepšili a snad je tahle hra i začala bavit. Odpoledne jsme se měli vydat do adrenalin parku, ale raději jsme naplánovali výlety pro nás i rodiče. Díky nim jsme navštívili zámek Javorník, zříceninu Kaltenštejn a vodopády Stříbrného potoka. Naplánovali jsme si časný příjezd, abychom si chvíli odpočinuli. Chtěli jsme se zúčastnit Stezky odvahy. Bohužel jsme to ale zaspali :o( Po hlasování se rozhodlo, že v neděli proběhne závod. První běh běžel Farao se svou sestrou Eliškou a Sanny s krásnou psí slečnou Trinity (to, že je opravdu krásná, dokázal v závěru běhu - hi hi hi). Druhý běh byl čistě leopardí. A tady jsou výsledky: 1. místo Sanny 2. místo Farao (s odřenýma ouškama - jen o dva bodíky) 1. místo Eliška Všichni dostali krásné ceny a tak zakončili další super víkend s MS COURSING.
ACTIVE HOLIDAY 7. - 13. července 2007
Jakmile jsem si na www.coursingbrno.cz přečetla program AH, věděla jsem, že je to dovolená přesně dle mého gusta. Kontaktovala jsem Janu, ale ta mi bohužel oznámila to, co jsem tušila – „máme plno“. Zklamání. Záhy přichází druhá věta „možná jedno místečko bude, vydrž“. A tak jsem držela a držela a čekala a čekala….. A dočkala se! V sobotu jsme ihned po závodech v Radslavicích u Přerova jeli do Valašských Klobouků a našli jsme RS Královec. Po prozkoumání terénu jsme našli Janču a ta nám prozradila, kam se máme nastěhovat. Jako první jsme potkali Katku, která nás seznámila s RR slečnou Larou a také Davidem. Obavy z našeho soužití se rozpustily jak pára nad hrncem, když jsme pozorovali, jak se Sanny s Larou seznamují. A co jsme tu za ten týden zažili? Coursing – 2 tréninky – první běhal Sanny sólo, druhý s Larou/Faraem. Agility – nikdy jsem je se Sanny nezkoušela, tak jsem si říkala, že když je ta možnost, tak to zkusím. Byla jsem příjemně překvapená tím, jak to Sannymu šlo a měla jsem pocit, že ho to baví. Výcvik – to bylo pro nás hrozný utrpení. Všude kolem dlouhonohé zrzky a Sanny měl poslouchat povely „sedni, lehni, zůstaň, apod.“. Stezka odvahy – na tu jsem se těšila nejvíce, protože mě zajímalo, jak se Sanny zachová. Opět jsem byla příjemně překvapená – ať se stalo cokoliv, nikdy se Sanny nechtěl vydat na úprk, vždy se postavil před nás (šla s námi Katka a Lara) a vrčel nebo štěkal. Obrany – byly formou hry, ale Sannyho moc „nebraly“, myslím, že to bylo tím, že poznal plac, kde se běhal coursing a tak pořád hledal střapeček. Orientační závod – pro Sanníka jen proběhnutí po okolí, pro mě nejnáročnější disciplína. Nejen že jsem musela běhat, ale taky zapojit mozeček – poznávat stromy, stopy zvířátek, rasy psů, motat uzlíky, skákat v pytli apod. Canisterapie – úžasná přednáška o tom, co to obnáší. Obdivuji lidi, co se do toho dají a ještě víc jejich psy, protože to co musejí „snášet“ není opravdu žádná sranda. Testy povah – sice sportovně nenáročná, zato velmi zajímavá část programu, které se zúčastnil jak Sanny, tak Farao. Mile mě překvapilo, že ani jeden z kluků nereagoval na dětskou tatru projíždějící kolem nich, ani na rozevřený deštník či upadnutou berli. Sanny hodně negativně reagoval na hlouček lidí, co ho chtěli hladit – což je podle mě pro tuto rasu typické. Oba dva se nechali prohlídnout od „doktorky“ a vzít si žrádlo. Na osobu probíhající kolem mě a křičící, která vedle nás navíc upadla reagovali oba dva hlasitým štěkáním. Štafetové závody – jediná část programu výhradně pro páníčky. Zatímco naši chlupáči odpočívali, byli jsme rozdělení do týmů, běhali slalom, házeli míček do kyblíku, přetahovali se o lano, přehazovali si prezervativy napuštěné vodou a podobné „lahůdky“. Určitě nebudu mluvit jen za sebe – hodně jsme se u toho nasmáli. A pro zasvěcené – ať žijí SUŠENKY!!! :o))) Škoda jen, že jsme museli odjet v pátek ráno a přišli jsme tak o závody v poslušnosti, agility i coursingu :o( Chci poděkovat všem organizátorům za super dovolenou; Katce, Davidovi a Laře za příjemné soužití a nakonec úplně všem účastníkům, protože i díky nim to byl týden plný super zážitků a pohody!!! Za krásné fotky moc děkujeme: Katce, Davidovi a Laře - http://lambra.wz.cz/ Pavle a Rustymu - http://www.rusty-rr.unas.cz/ Bellisovcům - http://bellis.box.cz/
O POHÁR STAROSTY, RADSLAVICE U PŘEROVA 7. července 2007
7. 7. 2007 čekal kluky první závod v coursingu. Nevím, jak oni, ale my, páníčci, jsme se moc těšili. Bohužel Farao onemocněl a nemohl závodit, tudíž jsme se ráno vydali na cestu jen se Sanníkem. Když pominu bloudění v Přerově, ubíhala cesta v pohodě a poměrně rychle. Prezentaci jsme stihli s odřenýma ušima, my to snad ani jinak neumíme. Hned jsme vyhledali další leopardy a jejich páníčky – šli jsme se trochu projít a probrali jsme, co je nového. Pečlivě jsme si přitom hlídali závodní listinu. Sanny běžel společně s Falcem a Andym a musím říct, že oba běhy byly velmi zajímavé a napínavé. Poprvé se běhalo na dvou navijákách, což nebylo určitě lehké na organizaci, ale závody to příjemně urychlilo. A tak jsme se ani pořádně nevypovídali a už nás Barča svolávala na vyhlášení. K našemu velkému překvapení dopadla naše partička takto: 1. místo Sanny 2. místo Falco 3. místo Endy Sanník dostal krásný pohár, medaili, diplom, nějaké ňaminky a hlavně spoustu hubiček ode mě, šťastné paničky :o)
TRÉNINK V BRNĚ 10. června 2007
Tuto “rychloakci“ odstartovala Ilona, když mi poslala odkaz na Brněnský Coursing Club. Nelenila jsem a začala jsem tyto stránky studovat. A pak přišlo zjištění, že se tam běhá na nekonečném navijáku. A protože jsem o tom slyšela dobré i zlé, rozhodla jsem se zjistit další informace – pročetla jsem diskuzi na CCC a zkusila jsem kontaktovat Janu, na kterou jsem tam našla kontakt. Na rovinu jsem jí napsala, že bych ráda přijela někdy běhat s klukama, ale že se trošku bojíme. Odpověď byla jednoduchá: „Není se čeho bát. Podívej se třeba sem a někdy přijeďte. Nemusíte běhat, když se vám to nebude zdát bezpečné.“ Mě přišlo rozumné to okouknout, než to zavrhneme, a tak jsem nás přihlásila na trénink. Když mě budík tahal ve 4:45 z postele, přemýšlela jsem, jestli si to ti naši strakáči zaslouží. Taky jsem si zanadávala, že u nás už se coursing neběhá. Připravila jsem sebe, pesany, sbalila to nejdůležitější a probudila páníčka. Ten si vyčistil zuby, oblekl se a mohli jsme vyrazit na cestu. Na kraji Brna jsme si dali dostaveníčko s Ilčou a Jackem. Nemohla jsem věřit vlastním očím, že je to ten hubený pesan, kterého jsem nedávno Ilče předávala. Jack povyrostl, přibral a konečně má šťastný výraz. Společně jsme se vydali hledat Panskou Líchu. Díky super popisu jsme ji našli bez potíží a nakonec i dráhu, kde už bylo připraveno několik pejsků s páníčkama. Nahlásili jsme se a šli okouknout dráhu. Přesvědčili jsme se o tom, že se nejedná o ocelové lanko, které se používá na řezání kostí :o) nýbrž o provázek, který je natažen těsně nad zemí. Udělali jsme pokus: při kontaktu s naší nohou provázek povolil a noze ustoupil. Došli jsme k závěru, že tím pádem nehrozí našim miláčkům žádné velké zranění. První z naší leopardí trojky šel na start Jack, který byl na coursingu nováčkem. Bohužel ho střapec vůbec, ale vůbec nezajímal. Ilča dostala nabídku, ať s nim zkusí běžet… Ale rozhodla se, že si radši vyrobí střapec doma a do příštího tréninku zkusí u Jacka vyvolat o střapec zájem. Tak šel na řadu Sanny – zkusil si po dlouhé době sólo běh. A chvíli po něm i Farao. Protože jsme věděli, že máme cca hodinu volno, než přijdeme na řadu podruhé, zalezli jsme si do stínu k autu a odpočívali. V druhém běhu jsme pustili kluky spolu. Příjemně unavení jsme se rozloučili a vydali se zpět do areálu Panské Líchy, kde jsme se občerstvili na terase restaurace a po té se vydali na cestu domů. Cestou zpět jsem přemýšlela, zda ty dva běhy stály za tu cestu, ranní vstávaní a paření na slunku. A odpověď? Jasně, že to za to stálo, neb jsme viděli Ilonu s Jackem, kluci si zaběhali a my víme, že se nemusíme bát je přihlásit na další akci s nekonečným navijákem!
JARO NA HORÁCH ANEB ADRENALIN POD ČERVENOHORSKÝM SEDLEM 1. - 3. června 2007
Vše začalo plánováním, jak oznámit manželovi Jindrovi, že pojedeme na tuto akci. Vymyslela jsem co nejvíce „pro“ a šla na to. Netrvalo dlouho a měla jsem v kapse svolení :o) Je tu pátek. Končí mi noční, vyjímečně se nezakecávám s kolegyňkou, protože venku už na mě čeká Jindra. Doma si dopřeji rychlou sprchu a hned vyrážíme na cestu. Ta nám ubíhá trošku pomaleji, než jsme si mysleli, přesto to do poslední chvíle vypadá, že stihneme dorazit na druhou hodinu, s odřenými oušky, ale stihneme. Ejhle, objížďka – pro jistotu posílám Barče SMS, že možná dorazíme trošku později. Párkrát se ptám Jindry „už tam budeme?“ Neodpovídá, tak radši mlčím. Do doby než si všimnu cedulky – Česká Ves 57 km. Mazec! Rychle sčítám, 38 máme za sebou, 57 před sebou. Ano, jedná se o téměř stokilometrovou objížďku. To nám to teda začíná! Na ranč přijíždíme až kolem třetí, sotva stihneme kluky trošku vyvenčit, už nás volají na start. Trošku mám obavy, jestli se Sanny nerozběhne raději do ohrady s koňmi. Chvilinku po startu se přestávám bát – střapec je mnohem zajímavější. Před druhým během se dáme na průzkum okolí. Bára nekecala, je to tu kouzelné. Po druhém běhu se rozjedeme do České Vsi, abychom se ubytovali v krásném penzionku. V tu dobu začíná pršet. Vzhledem k tomu, že jsme se nenahlásili na stopovací závod, nám to vůbec nevadí. Jen ať se vyprší. Po pár hodinách kluci usínají příjemně unavení na svých dekách a my v cizích postelích. Ráno přemlouvám mobil, že ještě nemůže být osm hodin, vždyť jsem před chvíli usnula. Marný pokus. Vyhrává on. V rámci možností vyskakuji z postele a jdu chystat snídani. Ještě zajedeme do města koupit pro mě vhodnější obuv „kdyby náhodou ještě pršelo“. Opět přijíždíme pozdě a opět jdeme téměř hned na start. Kluci běží s dvěmi stafordími slečnami – ten závod se mi nejvíce líbí. V druhém kole běží s argentinskou dogou, i to je krásná podívaná. Když odvádím Sannyho do auta, přemýšlím, kdo je unaven víc. Pořádně mi vyhládlo, tak jedeme na Ranč, kde si dáme ten nejbáááječnější obídek. Opět začíná pršet. Prší a prší… přitom už se blíží čas vyhrazený pro nás, páníčky. Ano, jedná se o Adrenalin park. Naštěstí je lanová dráha uprostřed hustého lesa, který nás před deštěm krásně chrání. Sleduji první odvážlivce a začínám vymýšlet, jak se z této bláznoviny vykecat. Nedaří se mi. Najednou strkám nohy do jakýchsi postrojů, na hlavu přistává helma… Už žebřík, který mě dostane do výšky dráhy, mi dává pořádně zabrat. A pak to přijde – chůze přes kládu, třmeny… jde to. Přituhuje – houpačka, zvládám. Lano alá Tarzan, těžknou mi nohy… nejde to. Až když se hrnou první zvědavci, skočííííííííííím. Fuj, že já jsem sem lezla! Zbytek dráhy už přežívám… jsem šťastná, když pod nohama zase cítím zem. Jindra zůstává na místě činu a připravuje se na paintball, já jdu zkontrolovat kluky do auta. Sedám si k nim, klíží se mi očka, usínám. Probudí mě až Jindra. Nadšeně vypráví, jak to bylo super, jak mu to šlo, jak se válel po zemi apod. Opravdu je celý mokrý, tak jedeme „domů“, aby se převlekl. Déšť sílí a kvůli tomu se ruší stezka odvahy, což nás moc mrzí, ale nedá se nic dělat. Večerní postup je stejný – nakrmit kluky, uložit je a pak přicházíme na řadu my. Opět rychle usínám. V neděli nás Sanny probouzí štěkotem do deště. Vyběhneme s klukama na chvíli ven, aby si ulevili, posnídáme a od „sousedky“ zjišťujeme, že se nebude konat ani výlet po horách. Sbalíme věci, vracíme klíče a vyrážíme na cestu. V okolí Macochy naštěstí neprší, tak se procházíme tady. Kluci jsou v sedmém nebi z hornatého okolí i z ledové říčky. Je to příjemné zakončení skvěle stráveného víkendu, za který moc děkujeme především Barče, ale i dalším super lidičkám a v neposlední řadě taky Faraonkovi a Sanníkovi!!!
ČEKÁME NA JARO ANEB VELIKONOCE S MSC 8. dubna 2007
Je sobota 8. dubna 2007 přibližně 10 hodin večer. Sedím v obýváku a u nohou mi chrní spokojený Sanník. Spinká se mu sladce, má za sebou krásný den. Přitom když si vzpomenu, jak na mě otráveně koukal, když jsem ho v šest ráno budila, musím se usmát. Jakmile zjistil, že se chystám někam s nimi – pozná to podle toho, že balím věci do našeho „psího baťůžku“ - rychle se probral. A když jsem ho i Faraa naložila do auta, myslím, že mu bylo jasné, že se jede na nějaký výlet. Cestou jsem nabrala kamarádky „pomocnice“ a Peťu s Elišou, které chtěly coursing zkusit. Společně jsme dorazili do Slavětína krátce před devátou, nasnídali se a vyvenčili hafany. Věděli jsme, že nás nejdřív čeká prohlídka slavonického podzemí, ale vůbec jsme nevěděli, co nás tam čeká Po hromadném příjezdu do Slavonic a přesunu na náměstí, nám Barča řekla, jaké je rozdělení do skupin. My patřili do té č. 2, tudíž jsme vyrazili nejdříve na malou procházku. Našli jsme si místečko, kde jsme naše miláčky mohli pustit a nechat je trošku pohrát. Dvacet minut uteklo jako voda a my jsme celí netrpěliví čekali na náměstí, až se budeme moci vyměnit s první skupinou. Když jsem je viděla přicházet, na chvilinku jsem pomyslela na to, že se raději této akce nezúčastním. Brzo jsem to ovšem přehodnotila a jsem za to moc ráda. Exkurze do podzemí byla moc zajímavá a bylo to pro mě s Faraem nová zkušenost! Jen škoda, že jsem se nemohla vydat i na tu delší náročnější trasu. Při zpáteční cestě do Slavětína jsme zastavili u jedné louky a pustili smečku, ať se proběhne. My jsme se krátce prošli a pak odpočívali v trávě. Na oběd už jsme jeli do Slavětína, kde jsme si pochutnali na zabijačkových hodech! I po obídku následovala procházka a opět odpočinek v trávě. Konečně se přiblížila třetí hodina a my se přesunuli k trati. První běh běžel Farao proti svému bráchovi Rhettovi a Sanny proti krásné slečně RR. Druhý pak běželi společně. Oba tyto běhy byli licenční a oba kluci splnili, čímž mi udělali obrovskou radost! Závěrem se chci všem účastníkům omluvit za útěk Faraa na dráhu, když se vysmekl kamarádce. Domluvila jsem mu, že se to nedělá, tak už se to snad nikdy nestane!!! Také chci poděkovat Barče za super den!
ZKOUŠKA NOVÉ DRÁHY ANEB NA PODRUHÉ TO VYJDE 21. října 2006
O „běhání s Barčou“ už jsem četla hodně pěkných článků, tak není divu, že jsem se na tuhle akci opravdu moc těšila, já i moji dva leopardí kluci. Když na mě začal budík v šest ráno řvát, přišlo mi to kruté, ale hned jsem vyskočila z postele a šla se chystat – snídaně, zabalit ještě nějaké věci pro kluky, naložit je do auta, v ČB vyzvednout kamarádku, která mi nabídla pomoc s jedním z kluků, druhá kamarádka se svým Irským setrem Falkem se připojila druhým autem a hurá do Slavětína. Nooo, trošku jsme bloudili, ale nakonec jsme to našli :o) To bylo asi 8:45 hod. Nejprve jsme okoukli areál a pak došli mimo něj kluky vyvenčit. V 9:00 jsme byli nastoupení u Barči a spol. Trať už byla připravená, vyslechli jsme důležité info a hned se začalo běhat. Jelikož běháme jen krátce, koukali jsme na trať jak „telátka na nová vrata“ – dosud jsme znali jen „oblouk na rovné louce“, tady byla trať mnohem zajímavější a tak kluky čekalo spousta zatáček, běhání s kopečka do kopečka, nějaké skoky atd. Tak trochu jsem měla obavy, jestli to kluci zmáknout, ale myslím, že byly naprosto zbytečné. První sice běžel Farao a po pár metrech si odběhl jinam, ale hned jsem zjistila, že ho k tomu donutila „potřeba“. Další běh si dal se Sannym a bylo to super! Protože dorazilo jen 22 účastníků a běhalo se po 2, 3 i 4 psech, vyšly na každého 4 běhy. Závod krásně časově odsýpal. Určitou měrou k tomu přispělo i to, že po každém běhu hned někdo popadl střapec a automaticky natáhl pro další. A co říct závěrem? Byl to úžasně strávený den ve společnosti super lidiček a pesanů. A za to patří Barče i dalším lidem OBROVSKÉ DÍKY!!!
|
