Z Vrábče přes Kluk do Holašovic a zpět

14. 5. 2011

V pátek večer to vypadalo na škaredé počasí, tak se tento výlet zrušil. V sobotu ráno ale bylo vše jinak a tak jsme se rychle vydali do Vrábče a vyrazili na cestu. Účastníci zájezdu - 3 ženský (já, Lucka a Eliška) + 7 psů (Bloxi, Sanny, Speedy, Jack, Sunny, Sam a Mína) :o) Ve Vrábči jsme udělali trošku vzrůšo a pak jsme se vydali na kopec Kluk, kde nám za odměnu byl umožněn krásný výhled. Po chvilce kochání jsme se vydali dál - cestou necestou do Holašovic, kde jsme nejprve navštívili "energeticky funkční kamenný kruh" a po té nádhernou náves. Odtud jsme se vydali po koňské trase zpět do Vrábče. Trasa byla dlouhá cca 20 km a nebýt mého zranění (kotník), byl by to super výlet, na kterém jsme poznali nové přátele ;o)

Fotky od nás a od Lucky.

A zase ta Kleť :o)

11. 5. 2011

Vyprávění od Lucky: "Vzhledem k tomu, že dogtrekking se blíží a Evča se s Bloxi moc neviděla, využily jsme volna ve škole a domluvily na 11. 5. 2011 výšlap s polokomandem na Kleť přes Červený dvůr. Ráno jsme u Alenky v práci vyzvedly Bloxi a Sannyho, takže jsme byly tři holky (Peťa, Eva a já) a 5 psů (Jack, Speedy, Aki, Sanny a Bloxi). Ve Fialkové jsme řešily, jak rozdělíme pesany, páč Aki vrčela na Sannyho, který se jí dvořil, takže jsem si nejdřív vzala Aki, ale to také nešlo, protože nechtěla jít, když byla Peťa za mnou. Nakonec zvítězila varianta Jack s Aki navolno, já Sannyho a Peťa Speedyho. Evča měla Bloxi. Po těchto peripetiích jsme vyrazily z Vyšného směr Lazec, ale odpojily jsme se na zelenou a po ní došly až na rozcestí nad Červeným dvorem... Pak jsme se napojily na červenou a po známé cestě až nahoru. Ťapkalo se nám hezky, ale díky počasí dost pomalu, nechtělo se nějak chvátat ani nám, ani psům. Jack se Sannym byli v pohodě, nikdy bych to do nich neřekla, ale fotka, kde žebrají svačinu každý z jedné strany, mluví za vše:) Nahoře jsme si daly Kofolu a hurá po zelené dolů do ČK, předat unavené pejsky a odebrat se domů do sprchy... Takhle propocená jsem už dlouho nebyla. Dohromady to dalo do 20km."

Fotky ZDE.

Zadní Zvonková

8. 5. 2011

Na tuto neděli jsem měla původně v plánu coursing na Okoři a na něj jsem taky pozvala Káťu, Ariho a Chelsea. Bohužel nám nebylo přáno a kvůli technickým problémům dodávky jsme tam nemohli dorazit. Nejdřív jsem byla pořádně zklamaná, ale pak Káťa vymyslela, že vyrazíme na prochajdu a uděláme si i tak hezký výlet. Hned jsem si vzpomněla na knížku "Šumava - Nejkrásnější turistické trasy" a bylo rozhodnuto - vyrazili jsme na Lipno, přesněji do Horní Plané. Káťa byla tak hodná, že nás (já, Farao a Astička) naložila do své MODRÉ (jméno auta :o) a tak jsme cestou pěkně pokecali a vybrali trasu č. 39 - Horní Planá -> Bližší Lhota -> Huťský Dvůr -> Zadní Zvonková -> Přední Zvonková -> Zadní Hamry -> Horní Planá. Podtrženo, sečteno - čekalo nás 17 km, cituji "lehká trasa po pohodlných cestách".

Začátkem celé trasy byl přejezd Lipna převozem, který všichni zvládli na jedničku - Faraonek samozřejmě vytuh, Asta čučela na vodu a chtěla killovat vlny a Chelsea s Arim ukázněně seděla s výrazem "takhle jezdíme každej den u nás na Máji" :oD Po vystoupení jsme přepli pesany na postroje a vyrazili jsme. Dlouho jsme se s Káťou neviděli, tak jsme si toho museli hodně říct, k tomu cesta vedla krásnou přírodou, tak nám to rychle utíkalo. Ještě jsme nebyli ani v půlce a nechali jsme se zlákat cedulí u penzionu Marie "domácí štrůdl". Usadili jsme se na krásné terase se super výhledem a nacpali si bříška obídkem, capucinem a zákuskem :o) S plnýma bříškama jsme se vydali dál - ke krásnému, nově opravenému kostelu Zvonková. Tady jsme se už moc nezdržovali a pokračovali v cestě - zpět k přívozu. Protože jsme měli čas, tak jsme se ještě zastavili u vody, kde se všichni chlupáči porochnili a pak už hurá zakoupit lístky a čekat na převoz. Moc děkuju Kátě za tenhle super výlet a těším se na další - ještě nám jich zbývá z té knížky 49 ;o) :oD

Fotky ZDE.

Hluboká nad Vltavou

4. 5. 2011

Faraonek byl s páníčkem opět na cestách, venku moc hezky, tak jsem zavolala Evičce, jestli s náma nevyrazí na procházku. Souhlasila a tak jsme mohly vzít zbytek komanda najednou ven :o) Evička si vybrala Bloxi, já měla tedy Sannyho a Astičku. Původně jsem měla naplánovaný asi 1,5 hod dlouhý okruh, ale nakonec jsem to trošku za chůze upravila a byla z toho procházka na 3,5 hod včetně fotopřestávky u zámku Hluboká.

Fotky ZDE.

2v1 :o)

8. - 9. 4. 2011

V pátek za náma do Krumlova přijela Katka s Roxy, která trávila týden na chatě. Měli jsme naplánovaný jeden výlet tady a potom přesun na chatu. Nakonec jsme se sešli v hojném počtu 5 lidí a 8 psů (z toho 3 naši - Sanny, Asta a Bloxi) a společně jsme vyrazili na Kleť. Začali jsme z ostra - kolmo nahoru po úzké cestě, ale po chvíli jsme naštěstí uhli na mírnější cestu, která nás dovedla až k cíli. Nahoře jsme si dali kafe/kofolu a hurá dolů z kopečka - pro nás, co mají tahouny, to není vůbec jednoduchý úkol. Naštěstí jsme to všichni ve zdraví seběhli. Na parkovišti jsme se rozloučili s ostatníma a jeli jsme na Hlubokou, kde jsme vysadili Astičku. Potom jsme dojeli na chatu, kde pesani hned vytuhli a my chvilku po tom, co jsme společně vypily lahvinku výborného vína :o)

V neděli ráno jsme vyrazili na výlet na Červenou Lhotu. Procházka byla naprosto pohodová, po rovince, příjemně prokecaná... U zámku jsme se na chvíli zasekli na louce, kde jsme udělali několik pěkných snímků a pak jsme se vydali na cestu zpět. Po návratu na chatu jsme se rozloučili a odjeli jsme domů.

Káťo, bylo to moc fajn, díky a těším se na další výlety s váma... a také na nějaký podobně příjemný večer u lahvinky vína ;o)

Fotky od nás z výletu na Kleť a Červenou Lhotu.

DOGTREKKINGOVÉ HRÁTKY JARNÍM POLABÍM

26. 3. 2011

O této akci mi napsala Deniska a já jsem téměř bez váhání poslala přihlášku na svůj první MID (45 km). Jak se akce blížila, měla jsem čím dál tím větší obavy, jestli to zvládnu, ale už jsem nechtěla couvnout. V pátek jsem naložila Faraa, Astičku a Bloxi a vyrazila k Denisce, Ivovi a Abince. Společně jsme pak v sobotu ráno vyrazili na místo konání. Bohužel jsme měli cestou komplikace a na místo dorazili na poslední chvíli. Ještě jsem se ani nerozkoukala a už jsem stála na startu s Astičkou. 3, 2, 1, START a začal můj první MID. Bloxi startovala minutu po nás s Kubou, tak jsme za rohem na ně počkali, abychom šli společně. Zpočátku šlo vše hladce - cesta byla pěkně popsaná a kilometry ubíhaly. Pak se bohužel Kubovi stalo něco s nohou, a přestože se snažil ještě cca 10 km přetrpět bolest, musel nakonec odstoupit. To do cíle zbývalo 10,5 km. Pro Kubu dojel Ivo (který šel 27 km s Faraonkem - děkuju!) a tak jsem ho požádala, aby mi dovez rozdvojku.

 

Ano, rozhodla jsem se, že pokud to mám dojít já s Astou, tak bude s náma i Bloxi. Docela jsem si tím na sebe ušila bič, protože holky vedle sebe táhly jak zběsilé, zatímco mé tělo už pociťovalo únavu. I když to byl náročný závěr, nelituju. Chvíle, kdy jsme rozrazili dveře od hospody a mě došlo, že jsem to zvládla, za to rozhodně stála!

Opět jsme spali u Denisky. Tímto se omlouvám, že jsem okamžitě po sprše a báječné večeři vytuhla. Ráno jsem vstala a až na ukrutnou bolest kolena (kterou záhy zahnala mast) jsem na sobě těch 45 km vůbec necítila. A tak jsme všichni společně vyrazili do Kladna, kde měla Deniska s Abi trénink agilit. A po té do Kralup, kde byli naši přátelé z CHS Wolf Scream na coursingu, čímž jsme tento náročný, ale úžasný víkend zakončili.

3. PRŮZKUM NOVOHRADSKÉHO TOULÁNÍ

20. 3. 2011

Další, v pořadí již třetí průzkum jsme naplánovali na neděli. Ráno mě vzbudilo sluníčko a jasná obloha a podle toho jsem se na výlet připravila (oblékla a obula). V Krumlově jsem nabrala Lucku s Jackem a Speedym + Evu + Peťu s Akimkou. Společně jsme dojeli pro Faraa s Astičkou a hurá do Hojné vody, kde jsme měli sraz s Vildou a Asadem. Na parkovišti nás nemile překvapily zbytky sněhu, přesto jsme se vydali na cestu. Každým krokem bylo sněhu víc a víc... ale poslušně jsme ťapali dál. To jsme ještě nevěděli, co nás čeká dál... Asi to nedokážu popsat - to prostě pochopí jen ti, co se zúčastnili. Prostě přes sníh nebyly vidět značky a najednou jsme se ocitli na skále.. chvíli jsme váhali, kudy kam, ale najednou se Lucka rozešla kolmo nahoru, tak jsme ji následovali. Lezení po skále se psama - to je zážitek. Nikdy není ale tak zle, aby nemohlo být húř :o) Když už jsme měli slušnou část lezení za sebou, objevil se před náma hustý jehličnatý lesík... stromky obalené sněhem jsme museli prorážet "hlava nehlava", tím pádem sníh končil u nás za krkem - brrr. Po tomto náročném boji Vilda vyndal GPS a našel nám trasu (Teď mě tak napadá, proč to neudělal dřív? vrrr!). Po pár metrech jsme došli na vrchol hory Vysoká a odtud pokračovali po vycházkovém okruhu zpět do Hojné vody. To už nám otrnulo a celou cestu jsme se bavili tím, co jsme zažili :oD Na parkovišti jsme se domluvili, že se přesuneme ještě do Terčina údolí, kde jsme prošli další vycházkový okruh. S odstupem času, se suchýma nohama a v teple musím říct, že to byl VÁŽNĚ SUPER VÝLET, LUCKO ;o)

Fotky od nás, Lucky a Vildy

2. PRŮZKUM NOVOHRADSKÉHO TOULÁNÍ

12. 3. 2011

 

Dnes jsme vyrazili na další průzkum tras Novohradského toulání. Tentokrát jsem vzala Bloxi, Sannyho a Astičku, s kterou mi pomohla Lucka. Poprvé pak s náma vyrazila Peťa s Akimkou a doufám, že nelitují. Akimka šla v postroji poprvé a ačkoliv je zvyklá chodit pořád na volno, vedla si dneska naprosto úžasně - je to prostě dogtrekkingový pejsek :o) I dnes jsme měli "na programu" hlavně průzkum neznačených cest a jeden úsek nám dal pořádně zabrat, ale nakonec jsme to zvládli a při západu slunce dorazili úspěšně k autu. Tentokrát jsem nachodili cca 20 km.

Fotky od nás, Lucky a Peti

1. PRŮZKUM NOVOHRADSKÉHO TOULÁNÍ

5. 3. 2011

V sobotu jsme vyrazili na první průzkum dogtrekkingových tras, které pro vás chystáme na akci Novohradské toulání. Nejdřív jsme zajeli do Hojné vody a prošli jsme neznačenou část "výšlapu". Potom jsme se přesunuli k Penzionu Na celnici, odkud jsme prošli téměř celou trasu "procházky". Celkem jsme naťapkali asi 15 km.

Fotky: od nás (bohužel došla baterka) a od Lucky

ROŽUMBERK PODRUHÉ

16. 1. 2011

Výlet moc hezky popsala Lucka od Jacka a Speedyho: "Někdy v týdnu oznámila Alenka na facebooku, že by ráda vyrazila na nějakou procházku zase po zimě. Samozřejmě jsme to přivítali s nadšením a 15. ledna 2011 jsme už netrpělivě čekali na místě vyzvednutí a pak autem pro Astu s Faraem a směr Lomnice nad Lužnicí a vesnice Klec, kde už čekala Katka s Kubou a pesany. Tempo jsme nasadili perfektní, ani rychlé, ani pomalé, počasí bylo ideální-krásné tmavé dešťové mraky, ze kterých ale nepršelo a jako bonus chvílema krásně hřálo sluníčko a tak nám cesta krásně ubíhala. A kudy že jsme šli? Tuto trasu jsem navrhla, protože to byla jedna z těch nej částí loňského dogtrekkingu Toulky třeboňskem. Z Klece po červené směr Slepičí vršek (druhý písečný přesyp u nás) a vesnice Lužnice, poté přes Dvůr Hamr (kde byl na dt start a cíl) na hráz rybníka Rožmberk, přes hráz stále po červené k výpotě rybníka Rožmberk a pak zpátky do Klece. Celkem to dělalo 15 km za cca tři hodinky včetně zastávek na focení. Prostě to byl další nádherný výlet a já děkuji Alence, že nás s sebou opět vzala :)"

 

Fotky od Lucky.

POHODOVÝ SILVESTR

31. 12. 2010 - 2. 1. 2011

Jednou jsem tak seděla a napadla mě otázka "co letos podnikneme na Silvestra"? Stejnou otázku jsem položila Ilče a během chvíle se začal rodit plán. Jakmile na otázku "chcete s náma strávit Silvestra" odpověděl i Coursing Team "ANO", bylo rozhodnuto. Sehnat ubytování pro partu lidí s leopardama není vůbec jednoduché, ale tady se na nás usmálo neuvěřitelné štěstí a sehnali jsme rezervaci v Penzionu Na celnici, který byl stvořen přímo pro nás, pejskaře!

V pátek jsme se sešli nejprve v Budějovicích v hale na tréninku agilit, který vedla naše trenérka Nikol. Měla jsem velkou radost ze všech zúčastnění, protože ani o jednom leopardovi se nedalo říct, že by mu to nešlo. Naopak! Trénink jsme zakončili krátkým závodem. Potom jsme se společně přesunuli do Nových Hradů, kde jsme se ubytovali. Po večeři jsme se sešli na recepci, kde jsme strávili fajn večer.

V sobotu nás čekal coursingový trénink pod záštitou Coursing Teamu. Trať byla hned u penzionu a i když se zdála na první pohled jednoduchá, tak díky terénu (místy zmrzlý sníh... a o kousek dál se psi propadali až po břicha) rozhodně lehká nebyla. Počasí nám přálo a tak jsme mohli běhat až do tmy. I coursingový trénink byl zakončen krátkým závodem - a to rovinkou na čas.

V neděli nás čekal poslední malý závod - tahání Lukáška na bobech na čas. Trošku jsem měla obavy, jestli se lidem do této akce bude chtít, ale byly zbytečné... Naopak nás to všechny moc bavilo a zkoušeli jsme to zas a znova s nasazením všech sil a kolikrát i s ohrožením života :oD Pak už přišel na řadu oběd, kde proběhlo vyhlášení Silvestrovského trojboje, po kterém se začali účastníci pomalu rozjíždět domů. My jsme ještě s pár přáteli vyrazili na procházku po okolí a pak nám nezbylo, než také zabalit věci a rozloučit se.

Moc děkuji všem z Penzionu Na Celnici za super zázemí a přátelskou atmosféru! Cítili jsme se u Vás jako doma a moc se těšíme na další akci u Vás ;o) Další velké díky patří Coursing teamu za super nasazení na trati! Trenérce Nikol za super trénink pro leopardíky a v neposlední řadě všem, co byli na této akci s námi!

Fotky od Iva a Denisky, od fotografa Coursing Teamu.

ROŽUMBERK

20. 11. 2010

Tento výlet byl zorganizován dost "narychlo". Napsala Katka od Roxy, že budou na chatě a jestli neuděláme nějaký výšlap, aby nám prej nezakrněly postroje :o) A protože jsem nedávno objevila cestu od nás na Rožumberk, navrhla jsem, ať přijedou k nám a vyrazíme. Dopoledne jsem ještě rychle zkusila napsat Lucce od Jacka a Speedyho, jestli se nechtěj přidat a klaplo to. A tak jsme v jednu vyráželi od našeho domečku ve složení 4 lidí (já, Kačka, Lucka a Kuba) a 6 psů (Sanny, Bloxi, Jack, Speedy, Roxy a Barny). Dle turistického značení nás čekalo 15,5 km a my jsme vyrazili s úsměvem na rtech - to jsme ještě netušili, co nás čeká - mlha, bahno, močál, kopce, ohrada s krávama - přes kterou vedla trasa a kde skutečně byly krávy!!! No prostě bylo veselo :oD Přežili jsme a odměnou nám byl krásně nasvícený hrad Rožumberk. Pak už jsme jen seběhli z kopečka a na náměstí počkali na Jindru - všichni jsme se naskládali do auta - ano, do jednoho auta :o) a hurá domu.

Fotky od Lucky

CANICROSS DRACHKOV

30. 10. 2010

Konečně jsem sehnala dobré běžce (sousedi Víťa a Karol) a mohla tak poslat přihlášku na první závod v canicrossu. Cca týden před akcí se začalo trénovat a to ve dvojicích Víťa + Bloxi a Karol + Asta. Bohužel se Víťa pár dní před závodem zranil a tak se nakonec zúčastnila jen Karol s Bloxi. Akce se konala na moc hezkém místě u Drachkova. Nejdřív byl odstartován "malý závod" = 2,6 km, ve kterém vybojovala krásné 4. místo Abinka s Ivem, gratulujeme! Po tomto závodě jsme se šli společně projít, abychom si zkrátili čekání na "velký závod" = 5,6 km! V tomto závodě startovala Bloxi s Karol a holky společně vybojovaly 8. místo! Celý závod byl organizován na podporu Maršovického útulku a ze startovného + dobrovolných příspěvků se povedla vybrat částka 2.942,-

Fotky: od nás

O NOVOHRADSKÝ POHÁR

17. 10. 2010

O těchto závodech jsem se dozvěděla na poslední chvíli od Nikol, která mi navrhla, zda si nechceme jít zkusit neoficiální závod. A protože jsme to měli blízko, řekla jsem si "a proč ne?". Před závodem se Bloxi krásně proběhla s Dishem, čímž jsme si zkrátili čekání. A pak už to začlo... přestavěl se parkur a my si ho šli projít. Po pár minutách šel na start první tým, pak druhý, třetí a pak už my. Začali jsme pěkně... pak přišla první chyba, špatně jsem Bloxi stáhla k sobě a ona tak nakoukla na povel "tunel" do tunelu druhého. Já na to "ten ne" - tak ona tu hlavu vystrčila a řekla pohledem "a kterej?" ... pak si všimla látkového, u kterého jsem stála a s výrazem "jo tenhleee" do něj vlítla :oD Publikum jásalo... pak byl super úsek, kdy jsem na ni byla pyšná! A pak vylítla z tunelu - viděla diváky a hurá za nima - měla fakt velkou radost, že je vidí a musela to dát znát, ne? Publikum řvalo smíchy :oD Já bojovala... přivolala jsem ji a parkur jsme dokončily, i když jsme už byly diskvalifikované. Byla to pro nás obě velká zkušenost a strávené odpoledne v příjemné společnosti ostatních závodníků.

Začalo to tím, že jsme se s Ilčou domlouvaly na procházku po schůzi KCHMPP. Napadlo mě, že bychom se mohly jít projít do ZOO a Ilča souhlasila. A pak jsme si řekly, že zkusíme udělat pozvánku a že se nás třeba sejde trošku víc... O akci byl od začátku velký zájem, ale že se v ZOO sejde 22 leopardů jsem vůbec nečekala! Naše skupinka vzbuzovala velkou pozornost a bohužel často negativní, i přesto, že se všichni chovali naprosto vzorně a nikoho z ostatních návštěvníků jsme neohrožovali, ani neomezovali. My jsme si tím ale den rozhodně zkazit nenechali. Před i po procházce v ZOO jsme se ještě prošli ve skupinkách kolem řeky, kde se mohli pesani vyběhat. Počasí nám nakonec přálo... Tenhle výlet prostě neměl chybu :o)

Fotky od Terezky, od Martina a Monči.

LEOPARDÍ VÝCVIKOVÝ SPECIÁL

16. - 19. 9. 2010

Když jsem plánovala výcvikový speciál, tak jsem vůbec netušila, jaký bude o tuto akci zájem. Přihlášky se pomalu a jiště plnily a já se začala pořádně těšit. Nakonec se tu sešlo celkem 35 leopardů + jeden kříženec, což je rekordní počet!!! Na programu byly pachové práce, dogdancing, agility, poslušnost, socializace a v neposlední řadě soutěž BEST CATAHOULA. Soutěž se skládala z výstavy, poslušnosti (zde si mohli všichni vyzkoušet, jak probíhají zkoušky) a srandovních disciplín, u kterých jsme se všichni hodně pobavili. Jednalo se např. o odvolání od párků v kleci, aport párku a nebo soutěže "Poznej svého psa", kdy byly páníčkovi zavázány oči a on musel najít toho svého miláčka :o) Volný čas jsme trávili vyměňováním zkušeností, povídáním, běháním... volné večery pak v hospůdce či u ohně. Po celou dobu speciálu panovala velmi příjemná, přátelská atmosféra, za kterou bych chtěla poděkovat všem zúčastněným. Velké díky pak patří i výcvikové škole Váš pes!!!

Fotky od Terezky, od Romči - Účastníci zájezdu a Momentky.

BLOXI NA KLETI

26. 8. 2010

Zatímco já tvrdla v práci, Bloxi dnes vyrazila na výlet s Luckou, Jackem a spol. Lucka si Bloxi vyzvedla ráno v Krumlově, šli spolu přes město na nádraží a pak jeli kus cesty vláčkem. Bloxi prý byla moc šikovná a hodná :o) Trasa byla dlouhá asi 20 km.

Fotky ZDE.

ZA PRAOTCEM CEPÁKEM

21. 8. 2010

Tento výlet pro nás naplánovala Terezka v okolí chaty, na které byla. Ráno jsem naložila Faraa a Astu a hurá do Veselí, kde přisedla Katka s Roxy. Odtud už to byl k Terezce kousek, takže za chvíli už jsme se strojili a vyrazili jsme. Začátek cesty byl po asfaltu, ale pak už krásnou přírodou. Šlo se moc hezky. Udělali jsme malou přestávku u "sochy" Praotce Cepáka a pak už zpět k autu. Trasu nám předtím Terezka změřila na kole, tak víme, že jsme šli 15 km.

Fotky ZDE.

HLEDÁNÍ KUKAČKY

14. 8. 2010

Když jsem poprvé narazila na info o tomto neoficiálním dogtrekku, hned jsem věděla, že musíme jet. Akce nabízela možnost z výběru tratí o délce 10, 20 a 45 km. Vzhledem k věku Bloxi a mé nezkušenosti jsem zvolila trasu střední. Společně se mnou se na stejnou trasu vypravila Terezka s Faraem a kamarádka Jana s Žábou (leopardík z nouze). Lucka co by "profík" zvolila trasu nejdelší a opět vzala sebou Astičku.

Na místo konání jsme dojeli v pátek večer, ubytovali se, prošli přejímkou a pokecali s přáteli. Ráno jsme vstávali v 6 hodin do šíleného slejváku :o( Na veterinární přejímku v 7 hodin už jen poprchávalo a když jsme cca o hodinu později šli na start, tak už nepršelo. Startovalo se z kempu, prošli jsme kus Oseka a mířili jsme do psího parku - zatím pohoda. Pak ale přišla odbočka doleva na vyhlídku Stropník - zde začalo cca 9ti kilometrové prudké stoupání!

Odměnou nám vzhledem k mlze bohužel nebyl žádný výhled, přesto toto místo bylo kouzelné. Pokračovali jsme kousek cesty téměř po rovince až na Dlouhou louku, kde byla kontrola. Po kontrole začal pro mě nejtěžší úsek - cesta z kopce po silnici a panelovce cca 6 km - se šíleným tahounem jako je Bloxi to byla vážně zabijárna. Pak už nám zbývaly jen dva kilometry pěkně lesem a už jsme viděli koupaliště a za ním náš kemp, tudíž cíl. Postupně přicházeli další účastníci a my jsme se s přáteli přesunuli k hospůdce a čekali jsme na vyhlášení. To se uskutečnilo až po návratu posledního závodníka. Věděla jsem, že jsme do toho dali maximum, já osobně jsem si šáhla až na dno, ale netušila jsem, že se naší skupince podařilo vybojovat 3. místo!!! Asta s Luckou a Jackem obsadila krásné čtvrté místo ve své kategorii - gratulujeme!

Moc děkuju organizátorce Lucce za super akci a těším se na další rok ;o)

Fotky od Terezky, Lucky a Denisy.

DOVOLENÁ 2010

Původně jsem se nemohla rozhodnout, jestli pojedeme na coursing camp nebo výcvikový tábor. Ale protože se všechny akce musí hlásit dlouho dopředu, rozhodla jsem se, že nebudu letos nic plánovat. Nakonec nás pozvala Katka s Jakubem, abychom strávili dovolenou s nimi na chatě nedaleko Veselí nad Lužnicí. První den jsme se sešli ve Slavětíně, abychom dopoledne potrénovali coursing. Farao běhal s Roxynkou a byly to běhy, na které nikdy nezapomenu. Roxy měla nádhernou radost a hrozně moc si chtěla hrát, ale Farao měl oči jen pro střapeček, což dohromady tvořilo hodně komickou situaci :oD Ráda bych dodala, že fotky sice vypadají děsivě, ale Faraonkovi nebyl zkřiven jediný chloupek. Astině jsem na jeden běh zapomněla vzít náhubek a opět zakillovala kuželku :o( Bloxi nechce běhat v páru, ale sólově běhá moc hezky. Odpoledne byl v plánu trénink agilit. Farao byl unavený, tak jsem potrénovala jen s Bloxi.

Fotky z coursingu a agilit.

Ze Slavětína jsme společně jeli k Veselí na chatu, kde jsme se zabydleli (my s Terkou a pesanama v dodávce) a pak hurá vybalit gril a povídat a hrát aktivity.

Ráno jsme vyrazili na výlet - na ověřenou trasu kolem Veselských pískoven. Ze začátku vypadalo počasí velmi nejistě, ale postupně se vybralo a nakonec jsme využili i možnosti osvěžení pesanů ve vodě. Výlet jsme zakončili posezením v restauraci a nic moc obědem.

Fotky z výletu zde.

Po příjezdu na chatu jsme opět začali chystat grilování, ale bohužel začalo pršet a tak jsme se museli přesunout dovnitř, kde jsme koukli na film a navečereli se. Pak už jsme se s Terezkou přesunuli do dodávky k pesanům a doufali jsme, že se přes noc vyprší. Bohužel se tak nestalo a tak jsme se probudili do slejváku. Po dohodě s ostatními jsme sbalili a jeli domu :o(

V pátek konečně nepršelo a Katka s Jakubem a Roxy a Barnym přijeli na Hlubokou za náma. Chtěla jsem je vzít na vycházku cca 20 km na Kubatův pomník, ale protože počasí bylo dost nejisté, zvolila jsem raději trasu kratší. Nakonec nám počasí přálo, ale cesta byla hodně podmáčená, tak jsme byli rádi, že jsme nezvolili dlouhou trasu.

Fotky z této procházky najdete zde.

I když nám počasí moc nepřálo, byla to super dovolená. Děkuji Terezce za pomoc a Katce s Jakubem za pozvání a super společnost!

Tady jsou ještě momentky z chaty a mix fotek od Terezky.

KOLEM SVĚTA POTŘETÍ

5. 7. 2010

Procházka kolem Světa je naše oblíbená. Proto, když se ozvala Kačka, že budou poblíž na chatě, neváhala jsem a pozvala je na tuto procházku. Protože mělo být velké teplo, domluvili jsme se, že vyrazíme brzo ráno. V noci se ale přihnala velká bouře a slejvák, tak jsme "start" odložili. Nakonec přestalo pršet a tak jsme mohli vyrazit. Počasí bylo nakonec moc příjemné a trasu 16 km dlouho jsme dali ve složení Kačka + Roxy a Barny, Jakub + Bloxi, já + Farao, Terezka + Asta za dvě a čtvrt hodiny! Za odměnu jsme si sedli do pivovarské zahrady, kde jsme se občerstvili a pěkně pokecali. Naší výpravou jsme všude budili velkou pozornost :o) Už teď se těšíme na další procházku s našimi přáteli.

Fotky z výletu od Terky a od Kačky.

VLKOVSKÝ PŘESYP A RYBNÍKY

25. 4. 2010

Sraz byl vyhlášen na desátou, ale výprava z Krumlova (já, Petr, Lucka, Evča, Strakaté komando a Jack) dorazila o půl hodiny dříve, tak jsme se šli už kousek projít a počkali tak na ostatní. A to Peťu s Danečkem a Elišou + Katku, Jakuba s Roxy a Barniem. Podtrženo, sečteno, tohoto výletu se zúčastnilo 7 lidí a 9 psů :o)

Jakmile jsme byli kompletní, vyrazili jsme na cestu. První zastávka byla u Vlkovského přesypu, kde jsme uspořádali hromadné focení a hurá dál do Vlkova. Odtud po žluté na hráz rybníka Naděje, kde proběhlo vykoupání a osvěžení pesanů. Potom pro změnu po červené zpět do Vlkova. Z Vlkova už po známé cestě k pískovnám. Celkem jsme ušli asi 16 km.

Obloha bez mráčku, dostatek rybníků na osvěžení, super lidi a super pesani... opět podtrhnu a sečtu a výsledkem je prostě úžasný výlet!!!

Fotky od Lucky.

TOULKY TŘEBOŇSKEM

17. 4. 2010

Lucka napsala: "Letošní dogtrekkovou sezónu jsme zahájili 17. 4. 2010 neoficiálním dogtrekkem Toulky třeboňskem:) Jediné, co mě ze začátku odrazovalo bylo placení za dalšího psa navíc a také povinná výbava - konkrétně udané množství vody 2 litry na jednoho psa... Pro mě to znamenalo nést na zádech 4 litry a z toho v podstatě pít jen já, protože kolem byla spousta rybníků, potoků atd. a navíc bylo po dešti... No nakonec jsem se přihlásila a nelitovala...

V pátek jsem si s Alenkou jela pro Astinu, šli jsme z Bavorovic do Budějc, absolvovala jsem s psiskama jízdu autobusem, až nečekaně pohodovou, a pak domů, umejt Astinu a ještě odpočívat, co se dá. Večer sbalit batoh, svačinu a ráno v šest se mohlo vyrazit.

Cestu tam i zpět jsem řídila, pesani byli v kufru, v Budějcích přistoupila Monča s Flipem a za chvilku jsme byli v Třeboni a našli cestu do Hamru. Kontrola očkováků a pak hodina čekání na start. Startovala jsem podle očekávání první a Monča o minutu za mnou. Cesta ubíhala ze začátku vcelku rychle, vesměs pěkný povrch i okolí, samé rybníky... Na 30-tém km, jak jinak, opět krize, obě jsme měly puchýře, zato pesani mě překvapovali a stále v pohodě ťapkali, ne že by pořád táhli, teda až na Flipa:D, ale nejevili známky únavy a v cíli by si to klidně ještě dali jednou. Po cestě byly 3 kontrolní body plus jedna kontrola povinné výbavy, (kde mě naštvaly, protože položku "voda" zaškrtla slečna jen z pohledu na batoh, kde jsem měla zvenku malou půllitrovku, přitom v batohu bylo dalších 3,5 litru, které jsem poctivě nesla), tak jsme vždycky na chvilku stavěly, jinak jsme se snažily jít, co to jde... Poslední kilometry, jak jinak, byly hrozné, závrčený asfalt, kde jsem už cítila každý dopad na tvrdou zem... Takhle velké puchýře jsem snad ještě neměla... Asi příště zkusím jiné boty, chodím v moderních lehkých pohorkách, ve kterých se mi bez tahání psem puchýře neudělají nikdy, takže příště asi něco s měkčí podrážkou... V cíli jsme sklidily potlesk a obdiv:D Přitom čas byl jeden z mých horších. Takže Monča první, já druhé místo, pak čekání na další, ale nakonec po dvou hodinách čekání nám udělali takové malé soukormé vyhlášení, abychom mohli jet domů:D Děkuji všem za perfektní den a Alence za Astičku.

Fotky zde.

TOULKY OKOLO VESELÍ NAD LUŽNICÍ

11. 4. 2010

Původně jsme měli v plánu vyrazit na procházku kolem pískoven, ale centrum Veselí bylo rozkopané, nenašli jsme odbočku a nakonec jsme auta "zapíchli" jinde a vyrazili neznámo kam...

Na výlet vyrazilo celé komando, Lucka s Jackem a dva "dobrovolníci" Petr a Evička, kterým hrozně moc děkuju za jejich pomoc a super společnost!

Trasu (cca 17 km) jsme tvořili za pochodu a vedla úžasnou přírodou a krásnýma vesničkama. Když jsme dorazili zpět k autům, svítilo sluníčko a nikomu se nechtělo končit, tak jsme se domluvili, že zkusíme opět najít pískovny.

A povedlo se - hurááá! Bohužel jsem nestihli projít celý okruh, tak jsme se domluvili, že se tam vrátíme za dva týdny.

Fotky: naše a od Lucky.

TOULKY KOLEM HLUBOKÉ

4. 4. 2010

Další vycházka naší party byla trochu narušena velikonočními svátky - mohli jsme vyrazit až odpoledne, tak jsme museli zvolit kratší variantu (cca 10 km). Začali jsme okruhem okolo Munického rybníka. Počasí nám přálo, šlo se krásně a za chvíli jsme byli zpět u parkoviště. Protože se nám ještě nechtělo končit, šli jsme se projít do zámeckého parku.

Fotky od Lucky a Terky.

KUBATŮV POMNÍK

27. 3. 2010

Na Kubatův pomník jsme chtěli vyrazit už před 14 dny s Deniskou, Ivem a Abinkou, ale nakonec jsme kvůli nepřízni počasí zvolili výlet do Terčina údolí. Dnes nám počasí přálo, tak jsme se tam vydali s celým strakatým komandem, Luckou, Jackem, Terkou a Růžou. Za "start" jsme si zvolili hlubocké nádraží - odtud nás "zelená" vedla přes statek Vondrov do Zlivi, kde jsme potkali "starou známou" leopardici Albinku. Páníček nás asi nepoznal, tak jsme ji viděli jen z dálky. Jelikož jsme ve Zlivi bydleli a měli jsme se Sannym okolí prochozené křížem krážem, ujala jsem se vedení a dovedla zbytek výpravy k nádraží, kde jsme se na chvíli zastavili, občerstvili a pak už hurá podél tratě k pomníku.

Pomník jsme našli bez problémů - byl vidět pěkně z dálky + jsme našli i kámen, kde byl Kubata popraven a kámen, kde byl pohřben. Zpáteční cestu jsme zvolili stejnou a odhadujem, že dnešní trasa byla dlouhá cca 20 km.

Fotky od Terky a Lucky

CESTOU NECESTOU, POLEM NEPOLEM...

21. 3. 2010

Na tuto neděli jsme s Luckou naplánovaly další výlet. Naším cílem byl vycházkový okruh Mojským lesem u Borku. Vyrazili jsme z Hluboké od pomníku Záviše podél řeky... pak přes Opatovice, Hosín, Hrdějovice až do Borku až na místo, kde měl okruh začínat. Bohužel jsme nikde nenašli žadnou značku, ukazatel, nic... a tak jsme si lesem udělali svůj vlastní okruh a na jeho konci jsme objeveli začátek původního okruhu :oD Pozdě, ale přece. Z Borku jsme se vydali zpět na Hosín a odtud přes letiště na Hlubokou. Odhadujeme, že jsme ušli cca 17 km.

Fotky od Terky a Lucky

TERČINO ÚDOLÍ

14. 3. 2010

Protože Denisa, Ivo a Ebinka zůstali v Budějovicích až do neděle, vydali jsme se společně na vycházku. Na poslední chvíli jsme se domluvili, že pojedeme do Terčina údolí. A udělali jsme dobře. Počasí nám naštěstí přálo, lidí jsme potkali málo a psům se pěkně táhlo :oD Napůl zamrzlý vodopád byl krásný, tak jsme se u něj na chvíli zastavili, vyfotili a pak hurá dál po okruhu, kde nás ještě čekal Cuknštejn. Celkem jsme ušli cca 7 km.

Krásné fotky od Terky a Iva najdete zde.

LEOPARDÍ AGILITY SPECIÁL

13. 3. 2010

Dnes se uskutečnil leopardí agility speciál, který jsme pořádali ve spolupráci s výcvikovým centrem Hurikán. Sešlo se 9 leopardů, 4 "neleopardi", 14 páníčků a 1 trenérka :o)

Den jsme zahájili tréninkem nejmenších a začátečníků. Během této hodiny jsme byli svědkem několika neuvěřitelných proměn, kdy pes měl nejdřív hrůzu z tunelu, ale za chvíli jím běhal o 106 ;o) Všichni byli moc šikovní a zkusili si i kladinu (položenou úplně na zem), kruh, látkový tunel a překážky (položené na zem). Po začátečnících byl obídek a pak přišli na řadu pokročilí. Kdo necvičil, mohl se projít na výstavišti a nebo odpočívat. Odpoledne byla ještě chvíle pro začátečníky a pak se všichni pesani odložili k odpočinku a přišla řada na páníčky. Ve dvojicích (jeden dělal psa) jsme si zkusili zaběhnout parkur - od samého začátku bylo moc veselo, ale když nám začala Katka krapet škodit, doslova jsme se váleli smíchy :oD

Po veselém zakončení část účastníků odjela a druhá část ještě poseděla v příjemné hlubocké hospůdce. Pak ještě vyvenčit a domů. Díky moc všem za úžasný den!!!

Krásné fotky od Terky a Iva.

Články o akci: Monča a Arsa

KARLŮV HRÁDEK

7. 3. 2010

Když jsme se vydali na Karlův Hrádek poprvé, překazily nám výlet vosy :o( V tu chvíli jsem si říkala "my se vrátíme". Když mi psala Lucka od Jacka, jestli bychom nevyrazili na prochajdu na Kleť, napadlo mě, že bychom mohli zkusit společně dobýt právě Karlův Hrádek. Naložila jsem doma Bloxi, cestou pak Lucku a Jacka a hurá na Hlubokou pro Faraa a Astu. Bloxi měla na sobě postroj podruhé, tak jsem si říkala, že se po boku Faraa pěkně zaučí. Zaučila. Hrozně rychle. Tudíž jsem celou cestu nedělala nic jiného než psy brzdila :o) Tempo jsme nasadili opravdu vysoké a tak cesta rychle ubíhala.... v okamžiku, kdy jsem krotila své spřežení z prudkého namrzlého kopce, jsem si začala pohrávat s myšlenkou, že to ani tentokrát nedopadne, že to vzdáme... Když mi ale Lucka řekla, že zbývá 500 m, myšlenku jsem zamítla. Tak ještě kousek po cestě, pak se vyškrábat do prudkého kopce ... a konečně jsem viděla Karlův Hrádek. Dali jsme si krátkou přestávku, poprali se s hromadným focením a hurá domu. Procházku jsem odhadla na 15 km, ale Lucka to spočítala na 17 ;o)

Společná galerie zde.

S TEREZKOU NA KLEŤ

27. 2. 2010

Terezka napsala: "Dnes jsem vyrazila po delší době na výlet. Půjčila jsem si s sebou Astinku. Vlakem jsme společně jeli do Českého Krumlova a odtud jsme šli pěšky na vrchol Kleti. Astinka byla úžasná. Celou cestu byla plná energie. I do těch nejstrmějších kopců táhla jak o život. Bez ní bych to asi tak lehce nezvládla. Na vrcholu jsme si sedli a pozorovali nádherný rozhled do okolních krajů. Zpáteční cesta byla snažší, protože se šlo pouze z kopce.
Počasí nám vyšlo nádherně. Na Astince byla znát velká únava až při zpáteční cestě do Budějovic. Hned usnula a měla jsem co dělat abych ji probudila, že vystupujem :o)) Myslím si, že dnešní den můžu zároveň částečně považovat za první trénink dogtrekkingu, který bych chtěla v tomto roce s Astou zkusit.
"

Fotky zde.

HORA BLANÍK

28. 10. 2009

Dnes jsme si udělali pěkný výlet se Sannym a Bloxi na horu Blaník. Nahoru jsme šli ostrým tempem, abychom zjistili fyzickou zdatnost, bohužel v cíli jsme nepochopili vyhodnocení. Každopádně z přítomných jsme byli nejrychlejší :o) Cestu dolu jsme zvolili mírnější a šli jsme vycházkovým tempem. Bohužel jsme nestihli v otvírací době vystoupat na rozhlednu, ale počasí vyhlídkám stejně nepřálo.

 

Fotky zde.

 

VÝCVIKOVÝ VÍKEND

9. - 11. 10. 2009

Na tento víkend jsme měli v plánu jet ve stejném složení jako na výcvikový tábor. Bohužel se má pravá ruka - sestřenka Evka - zranila a já musela přehodnotit, s kým pojedu. Po dlouhém uvažování jsem vybrala Bloxi a Sanníka.

Nakonec s náma jela ještě Lucka a Agni. Měly jsme obavy, jak spolu budou holky vycházet, ale ty nás překvapily a na konci víkendu dokonce Agni bránila Bloxi před ostatníma :o)

V pátek jsme tedy po práci vyrazily společně na cestu do Lužan. Bohužel jsme uvízly v Praze v koloně a nestihly jsme ani jednu hodinu výcviku. Po příjezdu do kempu jsme se ubytovaly a šly se přivítat s ostatními.

V sobotu jsme od rána cvičili s malýma přestávkama celý den. Večer jsme nakrmily chlupáče a sešly se s ostatními v hospůdce, kde jsme si zahrály společenskou hru aktivity.

V neděli bohužel začalo pršet a tak jsem si vyzkoušela se Sannym poslušnost v silném dešti v pláštěnce. Kupodivu neodmlouval a lehal i sedal do mokré trávy. Naštěstí přestalo pršet a tak jsem šla ještě na poslušnost s Bloxi, která za víkend udělala super pokrok. Následovala pauza na oběd, ale my jsme se daly do balení a uklízení. A protože už někteří účastníci odjeli, mohli jsme pustit i Sanníka na volno v kempu. A tak se všichni tři proběhli s ostatními. Odpoledne byla na programu ještě hromadná poslušnost a socializační cvičení. Ale jakmile přišel čas první hodiny, začalo opět hodně pršet. A protože už jsem měla zabaleno, naložila jsem Sanníka a Bloxi (holky jely domu s páníčkem) a příjemně unavení jsme se vydali na cestu domů. Děkujeme všem za přátelskou atmosféru a hlavně výcvikářkám Ivet a Lídě za trpělivost!!!

Foto od mě a Lucky od Agni + Lucky od Cobaina + Monči od Sísy + Ilči a Jacka + Ajíkka a spol. + Denisy a Abinky + Ivet

KRAJEM OTY PAVLA

26. - 27. 10. 2009

 

V sobotu odvezl bratránek Kuba Astu na vlakové nádraží, kde na ni čekala Lucka s Jackem, které čekal druhý den 40ti km dogtrekking krajem Oty Pavla. Tahle šikovná trojka vybojovala krásné 9. místo z 28mi soutěžících. Jsem na ně moc pyšná a Lucce vděčná, že zase vzala Astu sebou - DĚKUJU!!!

Povídání od Lucky najdete zde.

A spoustu fotek tady.

CESTA KOLEM SVĚTA PODRUHÉ

12. 9. 2009

 

Když nás Tlapka pozvala na výlet kolem světa, neváhala jsem a na sobotu jsem si zařídila volno. Ráno bylo hektické a chvíli to vypadalo, že nebudu moci vzít Astu, Bloxi i Faraa, jak jsem si plánovala. Ale když jsem viděla Faraonka smutnit za vratama, nedalo mi to. Nakonec jsme tedy vyrazili ve složení já, Farao, Asta, Bloxi a Evička. Bohužel jsme na místo setkání dorazili pozdě a tak se ostatní vydali na cestu. Nasadili jsme tempo a po chvíli jsme je dohnali. Společně jsme pak pokračovali v cestě kolem světa. Opět se vycházka vydařila a domů jsme se vrátili příjemně unavení.

Fotky najdete v galerii ;o)

NÁVŠTĚVA ZÁCHRANNÉ STANICE TIGRŮ

5. 9. 2009

 

Do záchranné stanice mě vzaly na výlet Heńa s Paťkou. Tato stanice se nachází kousek od Bratislavi a z dřívějších 2 tigrů tu nyní najdete tigrů 22. Zapomenout nesmíme na jednoho lva - Samka - kterého je možné si dokonce pohladit.

Před vstupem dovnitř si na nástěnce můžete přečíst odstrašující případ - článek o muži, jenž pro snímek tigra zblízka položil život. Snímky jsou hrozné - odvahu opravdu nedodají. Naproti nástěnky ve stínu keřů si všimnete pomníku - na památku sedmi, zřejmě otráveným, tigrům.

Na tento výlet pejskové nemohli, přesto byl moc zajímavý!

VÝCVIKOVÝ TÁBOR SE PSÍ ŠKOLOU VÁŠ PES

23. - 28. 8. 2009

 

Letos nám konečně vyšel výcvikový tábor se psí školou Váš pes, na který jsme jeli ve stejném složení jako na coursing camp - já, sestřenka Eva, Farao, Asta a Bloxi. Celý týden byl na programu trénink poslušnosti, agility a socializační cvičení. Bylo to náročné, ale rozhodně nelitujem, protože nám to zas hrozně moc dalo!

Velké díky patří výcvikářkám Ivet, Lence a Lucce, ale taky všem zúčastněným za fajn atmosféru a jmenovitě pak Katce, Jakubovi a jejich smečce + Monče a Síse + Denise a Abi za fajn večery ;o)

Odkazy na fotky: naše; od Monči a Sísy

PODBOŘANSKÝ DOGTREKKING

19. - 21. 5. 2009

 

V pátek vyrazila Asta s kamarádkou Luckou a jejím pejsem Jackem na svůj první dogtrekking. Lucka s Jackem chodili s Astou na vycházky, když byla v útulku, tak už se trochu znali. V pátek měli na programu cestování vlakem, stavění stanu a hrátky :o)

V sobotu ráno vyrazili na tzv. MID -> 43 km. Astička byla prý moc šikovná a většinu cesty pěkně táhla. Jack šetřil síly a zazářil pak v "cílové rovince", kluk jedna mazaná :o) Společně tento tým vybojoval s časem 7 hod a 45 minut krásné 6. místo z 21 zúčastněných! Jsme na všechny moc pyšní a Lucce děkujeme, že vzala Astinu sebou ;o)

Fotečky zde.

VÝCVIKOVÝ VÍKEND

15. - 17. 5. 2009

 

Opět jsme vyrazili na výcvikový víkend s psí školou Váš pes. Tentokrát ve složení: já, Evička, Asta, Sanny a Bloxi. Zatímco Bloxi si užívala příjemného prostředí kempu a seznamování s pejskama, Asta se Sannym pečlivě cvičili a to za deště i ostrého slunce.

Společnost v kempu nám dělali leopardí i neleopardí přátelé a díky nim to byl moc fajn víkend. Největší díky samozřejmě patří výcvikářkám, protože bez nich by tenhle víkend nebyl.

Fotečky od nás, od Ilči a Ivet

Z HOLUBOVA NA KLEŤ

28. 3. 2009

 

Dnes jsme se vydali s Jihočeskou tlapkou na Kleť. Sraz byl určen v Holubově na 11 hod. Chvíli po celé přijel vlak, který dovezl většinu účastníků, tak jsme vyrazili na cestu. Kus cesty vedl přes Holubov, kus po poli, až jsme došli na parkoviště pod Kletí. Tam jsme se domluvili, že půjdeme po tzv. "babské" cestě, která je delší, ale mírnější. K velkému překvapení jsme ale poslední úsek museli jít pod lanovkou. Bylo to náročný, ale stálo to za to. Na Kleti bylo opravdu krásně a navíc jsme se odměnili česnečkou či pivem :o) Chvíli jsme poseděli, popovídali, udělali jsme společné foto a vyšli na cestu zpět - tentokrát už pod lanovkou. Na parkovišti jsem se rozloučila a vydala se se Sanníkem, Katkou a Ronym rychle k autu. Protože jsme šli jen my, pustila jsem Sannyho, aby se ještě pěkně proběh. Po příjezdu domu ještě svítilo slunko, tak jsme byli chvíli na zahradě s páníčkem. Kéž by už takhle krásně bylo pořád.

Naše fotečky zde.

CESTA KOLEM SVĚTA

14. 3. 2009

 

Na 14. března jsme vyrazili na cestu kolem Světa s Jihočeskou tlapkou. Sraz byl ve 12.30 u Schwanzenberské hrobky. I když nám navigace Šárka-Šárka krásně popsala cestu, dokázal někdo (no ukažme si na ně - strakaté komando) zabloudit :o) Nakonec jsme se ale všichni našli a mohli jsme vyrazit na cestu. Hromadné focení hned na začátku bylo velmi náročné, neboť všichni pesani byli natešeni na procházku. Ale zvládli jsme to... a hurá kolem Světa. Začátek cesty byl asfaltový, tak jsme si pochvalovali sucho.... to ale brzo skončilo a cestou jsme museli zdolat hodně bahna, vody a jiných přírodních překážek - někdo v holinkách, někdo v teniskách, všichni zabahnění, ale spokojení jsme po cca 16ti km dorazili zpět k autům. Chvíli jsme ještě popovídali a pak už se rozloučili a hurá domů. Trošku jsem litovala Šárku a její smečku, když vyrazili na tu svou cestu po svých. Snad všichni v pořádku dojeli a můžeme začít plánovat další fajn výlet.

Naše fotečky zde. A další nádherné fotky udělala Terka od Falca, Lucka od Nicka a Terka od Teda.

PRVNÍ SETKÁNÍ JIHOČESKÉ TLAPKY

21. 2. 2009

 

Dnes se uskutečnilo první setkání Jihočeské tlapky. Sraz byl vyhlášen na 11 hodinu a protože všichni dorazili včas, mohli jsme hned vyjít k Vrbenským rybníkům, které byly naším cílem. Jakmile jsme sešli ze silnice, vypustili se všichni psi kromě Astiny a Sannyho na volno, aby mohli spolu dovádět a paničky povídat. Na jedné louce jsme se zastavili na focení a běhání s míčkem. Pak jsme se vydali směrem k místu, odkud jsme vyšli. Tam jsme ještě chvíli společně popovídali a pak se rozešli domů či k autům. U auta jsem se podívala na hodinky a nevěřila vlastním očím – venku jsme byli téměř dvě a půl hodiny. Bylo to moc fajn a uteklo to hrozně rychle. Takže díky všem, co dorazili a už se těšíme na další výlet ;o)

Krásné fotečky od holek z tlapky najdete tady.

PROCHÁZKA SE SÍSOU A MONČOU

14. 2. 2009

 

Už jednou jsme chtěli holky navštívit, když jsme jeli skrz Prahu, ale nevyšlo to. Tentokrát jsme si naplánovali výlet jen za nima. Ráno svítilo sluníčko, tak jsme se se Sannym vydali na cestu. Holky nás krásně navedly a už čekaly na parkovišti. Po krátkém očuchání jsme se vydali na procházku kolem řeky - ideální místo na vyběhání dvou leopardů. Nevěřila jsem vlastním očím, že ta energetická a veselá fenka je ta samá Sísa, s kterou se potkáváme na výstavách. Škoda jen, že zalezlo sluníčko a ochladilo se. Asi po hodině a půl se do nás dala hrozná zima a tak jsme se vydali do hospůdky na čajík. Holky, bylo to moc fajn, díky!

Fotečky najdete tady.

1. POZNÁVACÍ VÝLET V OKOLÍ

27. 12. 2008

 

Na první den po svátkách jsme si naplánovali rodinnou procházku po okolí našeho nového domečku. Sešlo se nás 13 lidí a 5 pejsků. Procházka byla dlouhá cca 8 km a moc se nám vydařila.

 

Fotečky najdete tady.

 

VÝLET S HAFANAMA Z BEROUNSKA

7. 12. 2008

 

Když jsem si přečetla plán mikulášské bojovky, doufala jsem, že chřipku vyležim. Jakmile mi bylo trošku lépe, přihlásila jsem sebe a sestřenku Evičku. Pozvání neodmítla ani Katka od Roxy a já se začala těšit.

Do Suchomast jsme přijeli s malým zpožděním, kdy už všichni vyráželi, tak začali zmatky - přezout, oblíct, připravit Faraa s Astou a doběhnout ostatní.

Povedlo se. V lesoparku jsme se pak přivítali s ostatníma, obdrželi jsme startovní číslo a začalo to.

 

Prvním úkolem bylo přenést kostičku (hračku) na místo určené - tácek. Když to nesplnil pes, musel ho zastoupit páníček. Pohled na páníčka, který po 10ti psech bere do úst kostičku a běží ji odložit na místo byl opravdu zvláštní. Po splnění všech jsme se rozešli dál, ale sotva jsme se rozpohybovali, už se stavělo na další úkol. Bohužel tohle bylo na naše natěšené pesany moc dlouhé stání... k tomu pobíhání ostatních pejsků na volno.... nešlo to. Domluvila jsem se s Katkou a ještě jednou partičkou lidí, že se trhneme. Zavolala jsem Monča, vysvětlila jí naše důvody, omluvila se... a vyšli jsme neznámo kam. Společnost nám dělaly dvě výmarky (jména jsem si bohužel nezapamatovala, tak jim říkám Twigy), pitbulka Nikita a jejich páníčci. Stačilo projít vesnicí a viděli jsme obrovskou louku. Tam jsme všechny vypustili a vydali se směr do největšího kopce. Jak skončila louka a začalo křoví, vzali jsme si radši Faraa a Astu na kširy a pokračovali dál. Asi po hodině jsme dosáhli vrcholu, kde se nám naskyt nádherný výhled po okolí. Odtud jsme také viděli krásné místečko - loučku obklopenou skálama - tam jsme si dali sváču, malou přestávku a pak se vydali na cestu zpět. V Suchomastech jsme se rozloučili s druhou částí výpravy a vyrazili za zbytkem do hospůdky. U dobré bašty jsme ještě krátce popovídali a pak se vydali na zpáteční cestu.

Ještě jednou moc děkuju Monče za organizaci této akce, i když to nedopadlo dle její představy - bylo to pro nás moc fajn a určitě příště rádi přijedeme zas. Pak moc děkuju Evičce za pomoc a Katce s Roxy, Nikitě, Twigynkám a páníčkům za milou společnost.

HRAD BECKOV

9. 11. 2008

 

Na hrad Beckov jsme si vyjeli na výlet s přáteli, když jsme byli u nich na návštěvě. Hrad byl bohužel zavřený, ale udělali jsme si krásnou procházku po jeho okolí a Sanník se úžasně vyběhal s kaskadérkou Bublou.

 

Fotečky najdete tady.

VÝCVIKOVÝ VÍKEND V LUŽANECH

3. - 5. října 2008

  Jakmile mi Ivet poslala pozvánku na tento víkend, věděla jsem, že musím jet. Obeslala jsem několik známých a sama jsem řešila velký problém, zda jet jen se Sannym nebo jen s Astou nebo s obouma. Nakonec to za mě vyřešila blbá náhoda, kdy si Sanny pořezal dvě tlapky a po šití měl předepsaný klid na lůžku. Hrozně moc mě to mrzelo, ale na druhou stranu jsem doufala v to, že společný víkend s Astou přinese ovoce nejen v poslušnosti, ale také v našem vztahu.

Ze zdravotních důvodů nakonec nemohla jet ani Lucka s Agni, tak jsem se domluvila na noclehu s Ajíkem a Atíkem, které jsme vyzvedli u nich doma a do kempu v Lužanech jsme tak přijeli už společně. Z Atíka roste nádhernej pan leopard a s Astou si padli neuvěřitelně do oka, což dokazovali nočníma honičkama v pidichatce :o) Na místo jsme dojeli s malým zpožděním a tak jsme dostali pět minut na rozkoukání, zabydlení, vybalení a už jsme šli na první hodinu poslušnosti. Začínali jsme od úplných začátků - chůze u nohy, krátké odložení, přivolání na stopovačce. Bylo to náročný, ale fajn a uteklo to jako voda. Po výcviku jsme obstarali pesany a vyjeli na večeři společně s Kačkou, Romanem, Annie a Roxynkou.

Druhý den jsem měla s Astou naplánovaný výcvik už od čtvrt na devět. A tak v sedm budíček, venčení s Ajíkem a Atíkem a šup šup cvičit. Nevím, zda Asta přes noc trénovala, ale já u ní sledovala velký pokrok. Dopoledne jsme cvičili v malých skupinkách, odpoledne pak ve velkých. Cviky poslušnosti střídaly cviky socializační, které spočívaly v hromadném odložení v kruhu - v chůzi proti sobě atd. V sobotu večer jsme vyrazili do města s Ajíkem a Kačkou - byla super večeře a veselo - takže holky, díky za fajn večer.

V neděli ráno jsem při otevření dveří chatičky nevěřila vlastním očím - venku mrzlo až praštilo, nebo jak se to říká. Brrr, na první hodinu se nám vůbec nechtělo, ale nenechali jsme se zahandbit a ve velké skupině jsme zase cvičili poslušnost a socializovali jsme se :o) Po obědě jsme zase trénovali ve větších skupinkách, ale na Astě už byla znát únava. Přesto mi však dokázala, že to pro mě udělá. Výcvik skončil asi o půl páté a řady účastníků řídly. Nám se s Ajíkem vůbec odjíždět nechtělo, ještě jsme vyrazili na krátkou procházku a naše miláčky odměnili běhačkou na volno. Pak už jsme se zbalili, rozloučili a vydali na cestu zpět.

Moc ráda jsem viděla "našeho" Atíka, který byl společně s Astou označen za "skokana výcvikového víkendu" :o) .... díky moc milé spolubydlící Ajíkovi za super atmosféru .... díky výcvikářkám Ivet a Lence za trpělivost a cenné rady... díky všem účastníkům za prima přijetí, rady, pomoc atd. Bylo to super, moc nám to dalo a těšíme se na další víkend s váma!

Naše nepovedené fotky z této akce najdete tady.

A nádherné fotky Asty od paničky Kessy najdete tady.

OPĚT NA SLOVENSKU

21. srpna 2008

  Přijali jsme pozvání, které jsme dostali od našich přátel ze Slovenska. Jeden den jsme si naplánovali výlet na zámek, jehož jméno jsem již zapomněla :o) To ale nemění nic na tom, že byl krásný. Nejdřív jsme pustili Sannyho a Coru proběhnout v zámeckém parku. Po té jsme na vodítkách vstoupili do zámecké zahrady. Upoutaly nás plakáty na největší výstavu ptáků a šli jsme se na ně podívat. Na programu byly i ukázky letů. A tak jsme si vyzkoušeli, jaké to je, když vám nad hlavou proletí tak veliký pták.

Sanny seděl vedle nás a vše pečlivě sledoval. Cora se ale při druhém přeletu polekala a běžela se schovat do bezpečí. Po přehlídce letů bylo možné i focení, které si samozřejmě nemohla nechat ujít Páťa. Když jsme se nabažili pohledu na ptáky, rozhodli jsme se projít zbytek zámku a po té jsme se usadili v jednom občerstvení. Děkujeme za krásný výlet!

Fotečky najdete tady.

SANNYHO HARÉM :o)

19. července 2008

  Procházka byla domluvena z předchozího dne a my se nemohli dočkat. Dopoledne jsme se vydali k zámku a tam se sešli se zbytkem výpravy. Navštívila nás Kačka s Romanem, se sousedy, Anie, Roxynkou, její sestrou a labradorkou. Ano, Sanník a 4 baby - proto ten nápis. Prošli jsme zámeckým parkem k Munickému rybníku a po jeho hrázi k ZOO, kde nás nepříjemně překvapila cedulka s s přeškrtlým psem. Roman přesto šel na pokladnu prosit, ale neuspěl.

Rozhodli jsme se, že si zajdeme do restaurace patřící k ZOO a druhá smůla - mimořádně zavřen vchod z cesty a vchod možný pouze z prostoru ZOO :o( A tak hlad nehlad, museli jsme pokračovat v cestě - do centra Hluboké. Tam jsme se usadili v restauraci Švejk a konečně se nadlábli. Po obědě "sousedé" odjeli do Budějovic a my s Kačkou, Romanem, Anie a Roxynkou vyrazili ještě na procházku k jezu. Bylo to moc moc fajn, děkujeme za návštěvu, škoda že to tak uteklo!!!

Nevěděla jsem, kterého psa pomuchlat dřív a s kým z páníčků pokecat dřív, na focení už vážně moc času nezbylo, tak jen něco málo:

 

NÁVŠTĚVA IZZYNKY

13. července 2008

  Zuzka s Izzynkou, které trávily dovolenou v jižních čechách, nás pozvaly na návštěvu a my jsme moc rádi toto pozvání přijali. Hned po příjezdu a pořádném přivítání jsme se vydali na procházku kolem říčky, v níž jsou velké ploché kameny a pejskové tam mohou úžasně dovádět. Bohužel jsem na vycházku zapomněla vzít foták :o( Procházka byla úžasná, i když nám počásí nepřálo. Zakončení obídkem v campu bylo už jen sladkou tečkou. Po návratu na chalupu jsme se Zuzkou povídali a Izzynka se

Sannym řádili na zahradě - to vám byla podívaná :o) Návštěva byla mooooc fajn, takže děkujeme a těšíme brzo naviděnou ;o)

Maličko foteček zde

VÝŠLAP NA KLEŤ

16. června 2008

  V neděli jsme bohužel nemohli dojet na coursing, tak jsme se rozhodli, že to v pondělí pesanům vynahradíme. Cíl vybral páníček - KLE. Rychle jsme se teda zbalili, usadili se do auta a vydali na cestu. Na Kle to máme kousek, takže za chvíli jsme stáli pod kopcem. Rozdělili jsme se do dvojic - dvě pánské (Jidra + Farao; Kuba + Sanny) a jednu dámskou (já + Asta). Cesta vedla pod lanovkou a nebylo to nic jiného než pořádný kopec. Bohužel se u Jindry v půli trasy ozvalo nedávné zranění a tak, ač nerad, musel v půli trasy s Faraonkem odpočinout a pak se vydat zpět k autu. Zbytek pokračoval až na samotný vrchol Kletě a dokonce i na rozhlednu. Jen jsme se pokochali výhledem a mazali jsme zpět, aby na nás nemuseli dole dlouho čekat. Procházka to byla zákeřná a všechny nás unavila. Sanny a Farao usnuli hned v autě, zatímco Asta si vlezla na klín páníčka a řídila s ním. V Krumlově jsme se

posilnili v restauraci a pokračovali domu - to už v autě usnula i Astička :o)

Fotky zde

SKALNÍ HRAD JESTŘEBÍ

12. června 2008

  Po dlouhé době jsme se se Sanníkem vydali na odtah s páníčkem. On nám za naši společnost slíbil zastávku u nějakého hradu či zámku. Nakonec to vyhrál skalní hrad Jestřebí, který jsem několikrát viděla z okýnka auta a myslela jsem na to, že bych se tam ráda podívala. Jak už to u hradů bývá, museli jsme si vyšlápnout pěkný kopeček. Odměnou nám pak byl pohled na zbytky hradu v kombinaci se skálou. Hrad jsme obešli pečlivě kolem do kola a na konec jsme se vydali na výstup do věží. Schodiště bylo nejen příliš příkré,

ale hlavně mělo maličké schůdky, tak jsme se rozhodli, že Sanník bude muset počkat dole. Po našem návratu dolu proběhlo samozřejmě veliké vítání. Pak už jsme jen seběhli z kopečka a pokračovali v cestě.

Fotky zde

CESTA OKOLO MUNICKÉHO RYBNÍKA

23. května 2008

  Jak už jsme prozradili níže - holky z Tábora (Janča a Gi) nám moc padly do oka a tak netrvalo dlouho a my jsme si naplánovali další víkend. Tentokrát holky přijeli na Hlubokou a vyrazili jsme na cestu okolo Munického rybníka. Cesta vedle krásnou přírodou a kromě srnek jsme potkali i koníky, u kterých jsme se zdrželi a Sanník s Gi je pořádně museli prozkoumat :o) Protože cesta uběhla rychle a nám se ještě nechtělo loučit, prodloužili jsme si trasu malou "zacházkou", kde jsme se zastavili i na občerstvení. Pak už ale přišel čas loučení a my doufáme, že se s holkama zas brzo uvidíme!!!

Fotky zde

SEZNÁMENÍ S ROCCEM

11. května 2008

  Když jsem s Astičkou byla na cestě do útulku (jeli jsme za Sorbonem - viz. leopardi v nouzi), napadlo mě, že zkusím napsat Jitce, jestli by na nás s Roccem neměli chvilku, až se budem vracet. Konečně nám štěstí přálo a my se sešli. Bylo krásně vidět, že ti dva jsou stejná krev - jejich hrátky byly užasné a nekonečné. Snažili jsme se to zachytit obě na foáky, ale bylo to náročné. Cestička se táhla do velikého kopce, na jehož vrcholu nás odměnila krásným výhledem. A tak

jsme se my, paničky, kochaly, zatímco pesani pořád dováděli. Procházka byla moc fajn a my už se těšíme na další.

Fotky zde

VÝLET NA KOZÍ HRÁDEK

9. března 2008

 

S Jančou a Ginkou jsme si padli parádně do oka a tak jsme se domluvili na další společné procházce. Tentokrát jsme se my vydali za nima do Tábora. Holky nás vytáhly na super vycházku na Kozí hrádek. U Kozího hrádku jsme rádi navštívili malou hospůdku, kde jsme se občerstvili a odtud se vydali pomalu zpět. Cestou jsme potkali bulíka s páníčky, tak se nám tam naše holky trošku zakecaly. Sanny z toho opravdu neměl radost a oddych si, až když měl Ginku jen pro sebe.

Další narušitel se už neobjevil po celou zpáteční cestu.U aut jsme si sedli do stínu a ještě pokecali, než jsme se rozloučili. Už máme vymyšlený další společný výlet, tak teď jen doufat, ať je brzy ;o)

Krásný fotečky zde

PRVNÍ JARNÍ VYJÍŽĎKA

1. května 2008

 

Ráno mě vytáhly z postele jarní paprsky a tak mě napadlo, že vyrazíme se Sannym na kolo než bude horko. Pro první vyjížďku jsem zvolila menší okruh po okolí Hluboké. Cestou jsme zastavili u oblíbeného potůčku, kde mi Sanny krásně zapózoval... u koníků... a na pameliškové louce. Domu jsem se vrátila příjemně unavená, což se o Sannym nedá říci :o)

Fotky zde

SANNY V MATEŘSKÉ ŠKOLE

17. února 2008

 

Do školky jsem byla pozvána, abych dětem řekla něco o pejskách a ukázala nějaké cviky. Dlouho jsem promýšlela, kterého psa vzít a došla jsem k závěru, že se mnou půjde Sanny.Když jsme přišli do školky, děti už byly nastoupené a přivítali nás hlasitým pozdravem. Nejdřív jsem jim představila sebe a Sanníka, pak jsme si chvíli povídali. Nejvíce děti zaujali Sannyho poháry a medaile a také ukázka poslušnosti. Ale i povídání o tom, jak se k pejskům chovat, jak se bránit při útoku psa apod. děti pečlivě

poslouchali.Ačkoliv se to nezdálo, strávili jsme ve školce půl hodiny. Sanník se choval naprosto vzorně a tvářil se hrozně důležitě. Byla to pro nás úplně nová a velmi zajímavá zkušenost.

Něco málo foteček zde

SANNY U MOOOŘE :O)

26. - 28. února 2008

 

Když se mě Jindra zeptal, jestli s ním pojedu do Itálie pro auto, chtěla jsem nejdřív říct, ne. Ale pak mi došlo, že mám několik dní volna a mohl by to být pěkný výlet. Samozřejmě Sanny musel jet s náma. První den jsme byli kouknout na jedno auto v Německu, kdybychom ho kupovali, tak už bych se do Itálie nepodívala. A tak jsem tiše doufala, že se líbit nebude a my pojedem dál. Ano, bylo to tak. Přes noc jsme projeli Rakouskem a druhý den jsem se probudila v Itálii. Po několika dalších hodinách jsme dojeli na místo a koupili auto. A protože

zpět už jsme nemuseli chvátat, rozhodli jsme se, že nepojedem po dálnici, ale po silnici vedoucí kolem moře. Hned za městem jsme zastavili a šli k moři. Jakmile Sanník vběhl na pláž, chytl "rapla" a zběsile lítal v písku... do moře a zas po písku. Dokonce vytáhl z moře bóji a hrdinsky na ní útočil. Když mu páníček hodil klacek do vody, s nadšením pro něj doběhl. A tak jsme došli k názoru, že nám Sanník prdí na české řeky (nechce do nich) a voní mu jen moooře :o) Když konečně Sanny ulehl do písku a odpočíval, řekli jsme si, že je čas jet dál.

Na zpáteční cestě jsme projížděli Brenerským průsmykem za dne a tak jsme se mohli kochat pohledem na Alpy. Druhý den jsme ještě udělali zastávku poblíž nejdelšího hradu v Evropě a prošli se tam.

Ačkoliv jsme většinu času trávili v autě (2500 km), stál tento výlet určitě za to. Já i Sanny jsme viděli poprvé moře a to je každopádně zážitek.


Fotky zde

NÁVŠTĚVA U AURISE A JEHO SMEČKY

24. února 2008

 

Konečně nám vyšlo setkání s Aurisem a jeho smečkou. Po obědě jsem naložila Sanníka a vyrazili jsme na cestu. Ačkoliv počasí bylo krásné, silnice byli poloprázdné a tak nám cesta rychle utíkala.Když jsme dojeli na místo, už na nás všichni čekali venku. A tak proběhlo rychlé očuchání a zjištění, že se všichni známe. To už jsme mohli vyrazit na procházku. Pesani spolu běhali a my povídali, co je kde u leopardů nového. Zatímco Auris preferoval blondýnku Taru, Sanník se zamiloval do maličké čivavy - páreček to byl opravdu

komický :o) Po procházce jsme klukům nandali výstavní vodítka a udělali jsme si takový malý trénink. Zároveň se Linda vyptávala, jak to na výstavách chodí.

Jelikož mě ten den čekala noční, nemohli jsme se víc zdržet. I tak to bylo krásné nedělní odpoledne a moc rádi jsme všechny viděli.


Fotky naše zde
Fotky od Lindy zde

KRÁTKÁ VYCHÁZKA V KOHOUTOVICÍCH

10. února 2008

 

Do Brna nás zavedla účast na MVP. Na této výstavě jsme opět byli společně s Jackem, Ilonou a Berndem. Fandit nám přišla krasavice Lara s páníčky Katkou a Davidem. Po výstavě jsme se domluvili, že za odměnu dojdeme pesany někam "vypustit. Katka navrhla procházku v Kohoutovicích nedaleko výstaviště. Cesta vedla lesem, kde pod nohama šustilo listí a mezi stromy k nám prosvítalo sluníčko. A tak mi vůbec nepřišlo, že je únor. Zatímco my, páníčkové,

šli vzorně po pěšině, pesani lítali o 106. Až to chvílema vypadalo, že někdo trefí strom a druhý to zas neubrzdí a najdeme ho až pod kopcem.

Naštěstí všichni všechno ubrzdili (i když já jednou musela brzdit pádem) a tak jsme pod kopcem objevili jen louku. Pesani ji pořádně prozkoumali, my jsme raději vychutnávali sluneční paprsky.

A pak nás čekal kopec zpět. Jindra a Bernd chytře využili tažné síly leopardů, ostatní se museli vyškrábat vlastníma silama. Procházka byla sice krátká, ale krásná a my moc děkujeme Katce za vymyšlení místa a všem ostatním jmenovaným za milou společnost.

Úžasné fotky od Katky najdete zde

ČERNÉ JEZERO

3. února 2008

 

Po silvestrovské procházce jsme se domluvili, že to Čertovo jezero prostě najít musíme a tak jsme našli vhodný termín. Protože počasí nám už pár dní přálo sluneční paprsky, nechala se na procházku zlákat další část rodiny a kamarád Fany.Tentokrát jsme našli odstavné parkoviště bez problémů. Akorát nepatřilo k Čertovu jezeru, ale k Černému. Rozhodli jsme se už nepřejíždět, a tak jsme po cca 2 hodinách cesty konečně vyskočili na nohy a tlapky a vyrazili po žluté značce. Cesta k jezeru byla 4 km dlouhá a vedla lesem. V některých

úsecích se k nám přes stromy prodraly sluneční paprsky...Od začátku jsme se rozdělili do skupinek, které se promíchávali tak, aby každý mohl popovídat s každým. A tak cesta rychle utekla a brzo se před námi objevilo Černé jezero. Pohled to byl opravdu krásný.

Po hromadném focení jsme začali domlouvat, zda se vydáme ještě k Čertovu jezeru, které mělo být od nás vzdálené 3 km. Domluvit jsme se nemohli, tak jsem se rozdělili na dvě skupinky. Jedna (já, Jindra, sestřenice Evka, leopardí kluci a Asta) jsme se v plné síle vydali k Čertovu jezeru. Po pár metrech se před námi otevřel obrázek, který zapříčinil stuhnutí našich úsměvů. Před námi byl velký a prudký kopec - bohužel směrem nahoru. Už po pár metrech tohoto kopce jsem nemohla popadnout dech a zkusila jsem navrhnout, že na to jezeru mrknem někdy jindy. Neprošlo to.

Kopec jsme nakonec pokořili a podle ukazatelů jsme zjistili, že nám k jezeru zbývají ještě 2 km. Obávali jsme se ale, že nás kopec moc zbrzdil a že na nás druhá skupinka bude muset dlouho čekat. Tak jsme se na tomto nejvyšším bodě vyfotili a hurá z kopce dolů. Už nám zase bylo do smíchu.

Druhou skupinku jsme dohnali ještě na cestě k autu a tak jsme poslední kilometr šli zase všichni společně. Z parkoviště jsme přejeli k pizzerii, kde jsme se schodli na tom, že tento výlet se opravdu vydařil.

Po jídle jsme se rozloučili a vyjeli každý k domovu. Doufám, že v podobném složení brzo vyrazíme na další výlet. Že by do třetice konečně vyšlo Čertovo jezero? :o)

Fotky z výletu od nás a Evky najdete zde

SILVESTROVSKÁ PROCHÁZKA

31. prosince 2007

 

Protože mi tento rok na Silvestra vyšla noční služba a nemohli jsme odjet se smečkou na chatu, kde by byl klid, rozhodli jsme se, že je musíme přes den utahat.Jindra vymyslel, že se pojedeme podívat na Čertovo jezero. Ale co čert nechtěl (a nebo že by naopak chtěl?), všechny cedule byly zasněžené, tak bylo nemožné najít jezero, kde jsme byli oba na výletě ještě jako děti. Neporadil nám ani bratránek Kuba, který vyrazil na tento výlet s námi. Tak jsme nakonec zastavili neznámo kde a tam vyrazili po krásné lesní cestě, neznámo kam. V rychlém tempu jsme se kochali zasněženou krajinou a šli přímo za nosem. Po asi 3 km se cesta začala stáčet doprava a zavedla nás do vesnice. Z ní jsme šli dál po

silnici (za celou dobu jsme potkali asi jen jedno auto), která nás zavedla zpět k autu.

Bohužel byl akorát čas na zastávku v dobré restauraci a pak už jsme museli jet domu, abych byla včas v práci.

PŘÍJEZD ASTY A VÝLET NA HRAD ZVÍKOV

26. prosince 2007

 

22. prosince jsem se rozhodla, že se pojedu na chvíli podívat do českokrumlovského útulku na leoparda Jacka. Na poslední chvíli jel se mnou i Jindra a oba kluci. Kamarádka Lucka mi totiž prozradila, že je tam jedna super pitbulka. Lucka vzala Ambu na vycházku a my je potkali, když se vraceli. Amba nás okouzlila menším vzrůstem a přátelskou povahou. Po té jsme se na ní vyptali ošetřovatelky, ale ta nám řekla, že k hlídání není. Tak jsme jeli domů s prázdnou. Pořád jsme na ni museli myslet. Nakonec jsme se rozhodli, že za ní ještě jednou dojedeme. To bylo 26. 12. dopoledne. Po dlouhém povídání s ošetřovatelkou jsme se rozhodli a spečetili to podpisem. Amba dostala nové vodítko, naskočila do auta a vzorně jela s námi. Doma byl nachystán oběd, tak jsme ji nechali na zahradě se Sanníkem. Po každém druhém soustu jsem je po očku sledovala, jak dovádí. Po obědě ji Jindra vzal za Faraem k

dílně. I tam probíhalo velmi pěkné seznamování. Po té jsme všechny tři naložili do auta a společně s rodiči a jejich kokřicí Baruškou a tetou s Lilinkou jsme vyrazili na cestu k hradu Zvíkov. Tam jsme si udělali krásnou procházku.

Po procházce stačilo otevřít kufr a Asta (tak jsme ji přejmenovali) ihned skočila dovnitř, natáhla se a odpočívala. Po příjezdu jsme ji s Faraem dali na dílnu, kde bude bydlet a kterou bude s ním hlídat. Došli jsme domů na vánoční punč. Připravili jsme i večeři pro pesany. Sanny ji dostal doma, Faraovi a Astě jsme ji odnesli na dílnu. A už po tak krátké době jsme zjistili, že Asta je skvělý hlídač a společně s Faraem tvoří parádní dvojku.

Ráno jsem si přivstala, abych je mohla navštívit. Farao pozná zvuk auta, tak už mě čekal u vrat. Asta ospale koukala z boudy. Stačilo říct: "dobré ráno" a ona šílenou rychlostí letěla za mnou. Oba jsem vzala na krátkou procházku na louku. Asta se krásně drží poblíž a na hlas přilítne :o) Když jsem pak řekla: "tak jdeme domů" - letěla na dílnu a vzorně seděla u boudy.

V práci jsem pak musela vyřídit několik telefonátů od páníčka, který mi vyprávěl, co Asta s Faraem vyvádí za psí kusy! Myslím, že dnes páníček nic neudělá :o)

Fotky Asty cestou z útulku + pár fotek ze Zvíkova najdete zde

PODZIMNÍ LAŠKOVÁNÍ S BRANNOSTÍ

říjen 2007

 

Zpětně bych ráda napsala pár řádků o této akci, které jsme se naposlední chvíli zúčastnili já a Sanny. Ráno byl sraz na cvičišti Strmilov. Na místo jsme přijeli mezi prvními (když nepočítám pořadatele) a tak jsme se ještě prošli. Po slavnostním zahájení jsme netrpělivě čekali, kdy na nás přijde řada. Čekání jsme si zkrátili dalšíma disciplínama (test vědomostí, slalom, hod na cíl, překážky apod.).

Start jsme pojali velkolepě - dali jsme do něho vše. Dál jsme běželi mnohem pomalejším tempem po fáborkách. Na prvním stanovišti jsem musela Sannyho odložit a zaskákat třikrát panáka. Na druhém jsme museli ukázat chůzi u nohy, základní poslušnost a aport. Na třetím čekal opět hod na cíl.

Celkem měla tra prý asi jen 2 Ale nedovedete si představit, jak ráda jsem viděla cílovou bránu. Vydýchali jsme se a šli se posilnit do stánku.

A to už přijela Linda s maminkou a taky s Tarou a Aurisem. Všichni společně jsme se vydali na nedalekou louku, kde jsme my dvojnožci tlachali a čtyřnožci běhali :o)

Celý den byl zakončen výhlášením vítězů! Opět si každý závodník odnesl odměnu, i když nevyhrál ;o) Prostě další príma den s pejskaři.


Fotky Sannyho + jedna fotka Auriska zde

PODZIMNÍ RADOVÁNKY
ANEB NEJEN LEOPARDÍ PROCHÁZKA V OKOLÍ HRADU LANDŠTEJN

24. listopadu 2007

 

Původně jsem se chtěla sejít jen já s Ilonou a Danou (obě kamarádky adoptovali leoparda z našich stránek), ale pak mě napadlo, že by bylo moc fajn, kdyby se přidali další pejskaři.Nakonec se sešlo 12 pejsků, z toho 5 leopardů. I když sraz byl stanoven na 10.30, chvíli nám trvalo, než jsme se všichni sešli a tak jsme na trasu vyrazili až v 11 hodin. Trasu naplánovali páníčci od retrívřice Tary (děkujeme!) po lesních cestách v okolí hradu Landštejn. Jen škoda, že byla mlha a my se tak nemohli kochat výhledem na tento hrad v

průběhu celé procházky. Pár pejsků pobíhalo na volno, zbytek šel na vodítkách - skupinky se různě promíchávali a páníčci povídali. Prostě celá procházka byla v duchu pohodičky. Po dvou hodinách nás trasa vrátila na parkoviště pod Landštejnem. Jako třešínku na dortu jsme tedy vyběhli kopeček k hradu a udělali ještě pár foteček.

Po té už jsme se naložili do aut a společně vyrazili do příjemné restaurace, kde nás čekalo posezení u velkého stolu, jídlo, pití a opět povídání. Odtud už se každý vydal k domovu.

Děkujeme všem, co přijeli na tuto procházku a pokud budete chtít, můžeme to zase zopakovat ;o)


Fotky od Katky a Lary zde
Fotky od Lindy, Tary a Aurise zde

PEVNOSTNÍ AREÁL SLAVONICE

20. října 2007

 

Areál opevnění Slavonice je ukázkou části obranné pevnostní linie Československé republiky budované v letech 1935-38. Areálem vede stezka, na které jsme prohlédli několik typů objektů lehkého opevnění, protipěchotní a protitankové překážky, fotografie apod.

 


Fotky zde

HRAD BEZDĚZ

6. října 2007

 

Několikrát jsme kolem tohoto krásného hradu projížděli a já doufala, že se tam někdy podívám. Konečně se mi to splnilo a z blízka se mi hrad líbil ještě víc. Jen kdyby nebyl na tak příšerném kopci :o) Ba ne, krásně jsme se všichni prošli.

 

 


Fotky zde

NÁVŠTĚVA JACKA a spol.

26. srpna 2007

  Vůbec nazáleží na tom co nás ten den zavedlo do Brna, ale když už jsme se tam vydali, rozhodli jsme se, že navštívíme Ilču, Bernda, Lukyho a Jacka. Naštěstí s naší nečekanou návštěvou souhlasili a tak jsme šli společně na procházku. Nejdřív jsme nechali kluky trošku proběhnout u kukuřičného pole, ale pak jsme vyšli k vodnímu dílu Nové Mlýny. Když vedla cesta vesnicí museli jít kluci spořádaně na vodítku, když polem, dostali volno.

Jakmile Farao uviděl vodu, radoval se… ani jsme mu nemuseli házet klacek a už plaval. To Jack se Sannym ne, ti dva se jen tak opatrně smočili a šup zase radši lítat na suchou cestu. Z malé procházky se nakonec vyklubal asi pětikilometrový okruh. Moc ráda jsem viděla celou Ilči rodinu. Nejraději však Jacka, protože mi přirostl k srdíčku, i když u nás byl jen několik dní. Tehdy to byl vychrtlý, vystrašený pejsek. Dnes je z něj už pěkný, šťastný pes, který si rád hraje a na každém kroku dokazuje své smečce, jak je šťastný a vděčný.


Fotky zde

SANNYHO VÝLET NA CHATU S ELIŠOU, ZÍZOU A PANIČKAMA

2. - 3. srpna 2007

  Jakmile se panička po noční vrátila domu a nechystala se do pořádku, zpozornil jsem, co se děje. Když do ruky vzala postupně náš tzv. „psí“ batoh, vodítko, náhubek, apod. věděl jsem, že se chystá nějaký výlet. Při pohledu na můj zvídavý pohled se usmála a řekla: „Jedeme za Elišou a Zízou.“ Eliša je psí ženská, kterou mám moc rád. Její panička se s tou mou kamarádí, tak už jsme spolu šli na několik procházek. Zíza je Eliše nápadně podobná kříženka, s kterou jsem se seznámil v útulku Malý Jeníkov.

A protože jsme si padli do oka, byl jsem moc zvědavý, jak se ji daří. Celou cestu jsem o tom přemýšlel, tak mi rychle utekla.

S holkama jsme se sešli na obvyklém místě – u takového toho baráčku, kam naši páníčkové chodí a z nějž vychází s taškama plnýma papkání – obchod tomu říkají. Očuchal jsem se s holkama a přesunuli jsme se na louku. A tam to vypuklo. Dostali jsme volno a já lítal se Zízou jak utržený ze řetězu. Bylo na ní vidět, že je moc šťastná a já jsem za to moc rád. To Eliša si nás moc nevšímala, raději si nechala házet lítající talíř a neúnavně ho aportovala paničkám.

Když jsme se dostatečně vyblbli, zašli jsme k tetě Petě, do obchodu a vydali se na cestu do Jarošova nad Nežárkou. Většina cesty vedla lesem a několikrát jsme se mohli osvěžit ve vodě. Ačkoliv bylo velké teplo, bylo nám příjemně… Paničky „drbaly“ a mi koumali okolí. Já jsem samozřejmě měl jeden velký úkol navíc – musel jsem všechny čtyry ženský hlídat a chránit. Kvůli jedné chybičce na lesní křižovatce jsme si cestu malinko prodloužili na cca 15 km. Příjemně uťapkaní jsme došli na chatu. Paničky si uvařily kafčo, my jsme lehli do stínu a odpočívali. Mě se Zízou stačila chvilka a už jsme měli zase síly na hraní.

Večer jsme šli na krátkou procházku, při níž paničky koupili „oheň“ a našly pruty na opékání buřtů – to byla jejich večeře. My jsme dostali granulky. (a každý kousíček buřta, ale pšt!) Ještě jednou jsme se došli projít a přesunuli jsme se do ložnice, kde jsme společně spinkali. Ráno panička dospávala předchozí noc, tak nás všechny tři vzala ven Peťa. Po kafíčku a poklidu chaty jsme vyrazili na cestu zpět. Tentokrát jsme šli správně a tudíž jen cca 10 km.

V Jindřichově Hradci jsme navštívili obchod specializovaný pro pejsky - utratili nějaké korunky (musel jsem něco přeci dovést bráchovi Faraovi, když nemohl jet s náma) a po dlouhém loučení se vydali na cestu domů.


Krásné fotky od Peti zde

SANNY VENČIL V ÚTULKU

březen 2007

Vždy, když jedu s paničkou do Malého Jeníkova, vyzvídám od pejsků, jaké to tam je. Jinak tomu nebylo ani 8. března.

V první várce jsem šel ven s Charliem, Zízynkou a Matesem. Mates je mladý, perspektivní pesan – cítil jsem v něm konkurenci, tak jsem se naježil a lehce zavrčel. Oplatou mi bylo jeho milé zavrtění ocáskem, že chce být kámoš a paničky okřiknutí. I Eli, která s námi přijela, po mě šlehla pohledem, že se tohle nedělá. Dál už jsem si tedy Matese nevšímal a zaměřil se na Charlieho a Zízy. Nechápal jsem, proč tihle dva mladí chlupáčci se paničky, Peti a Alči bojí – všechny tři ženský jsou moc hodné a chtěly je vzít na malou procházku a udělat jim pěkné fotečky, aby mohli co nejdříve padnout někomu do oka na internetu. Panička mi vysvětlila, že tito dva pejskové jsou v útulku pár hodin, že jim někdo moc ublížil a oni se bojí, neb ještě nevědí, že jsou v útulku moc hodné tety, které jim neublíží. Šel jsem jim to vysvětlit, ale báli se mě, tak jsem si to rozmyslel – nechtěl jsem je ještě víc stresovat. Vzhledem k tomu, že oba pejskové nejsou zvyklí na chůzi na vodítku, byla tato výprava pomalá a krátká.

 

 

V druhé etapě s námi vyrazila ven Carla, Giagia a Ricky. To už byla „jináááá“. Nejvíce mi padla do oka Carla – je to temperamentní a krásně stavěná ženská!

 

 

 

 

 

 

To Giagia je takové malé, rozkošné stvořeníčko. A i když je to taková maličká holka, vůbec se mě nebála a panička ji pořád chválila, jak krásně chodí na vodítku :o)

Ricky je kus chlapa – panička se bála, abychom si nedokazovali silu, ale brzo pochopila, že by si Ricky se mnou rád hrál. Tentokrát šlo o dlouhou vycházku. Vyrazili jsme jednou stranou z Jeníkova a šli přes louky a pole, kolem rybníku, skákali přes potok, brodili se bahnem…. a vrátili se do Jeníkova úplně z druhé strany!  

Dvounohá část výpravy šla na čajík k tetám z útulku – já byl odložen v autě, Eli pro změnu čekala na svou

 

paničku v jednom pokoji.Celou cestu domů jsem proležel a přemýšlel jsem o tom, co jsem dnes zažil. Všichni pejskové se shodli na tom, že se v útulku nemají vůbec špatně. Mají teplé boudičky, dostanou výborné granulky, chodí na vycházky …. Přesto všichni s nadějí koukají, kdy se otevřou vrata a přijde někdo, komu se budou líbit, kdo je bude mít rád. A já je chápu. I když to bylo v útulku fajn a je tam hodně kamarádů, jsem moc rád, že mám své páníčky.